guano »
uri (14:15:56): mě by právě zajímalo, jak se v různejch jazycích/zemích liší vnímání "nesprávnosti" a co je komu přisuzováno. vyšší střední třída v Singapuru tedy investuje do toho, aby mluvila britskou angličtinou, která je vnímána jako známka vzdělanosti, "bytí na úrovni". takže je preferována varianta jednoho jazyka, která má dokonce míň mluvčích (v porovnání s americkou angličtinou), a i kdyby lidi řekli větu se shodnou gramatickou konstrukcí, ucho vyžaduje "britské znění".
tam jsou určitý historický souvislosti, ale právě přemejšlim, jak je to vlastně v ČR. chápu, že lidi chtěj, aby to znělo "jako od rodilýho mluvčího", ale vlastně nevim, jestli si pod "skvěle ovládá angličtinu" představím někoho, kdo zní jako z Anglie, nebo z New Yorku.
navíc mě napadaj další věci, tedy vnímání vlastního jazyka. tzn. vyšší třída investuje do ovládnutí cizího, ale znamená to, že se kultivovaně (?) vyjadřuje i v mateřskym? (a co že to tedy konkrétně zahrnuje.)
pak je vtipný, že nejen že je žádoucí, aby někdo ovládal spisovnou češtinu, ale aby ji použil i ve vhodnym kontextu. z toho "správně" je rázem "špatně". (to samý jako ta snaha o britský přízvuk. btw uri, je to komický pro tebe, jelikož jsi "zvenku", nebo pro to maj kolegové pochopení?)
(zajímavý je to u cizinců v ČR, tedy ta otázka toho, kdy rodilý mluvčí hodnotí, že někdo "mluví dobře" (mnohdy stačí velmi málo), a kdy naopak někdo s třemi tituly ze své země zní jako "tupej". přijde mi, že to hrozně skáče.)
s tim, že ta "nespisovnost" se v některejch jazycích projevuje třeba hlavně lexikálně, tzn. ve slovní zásobě, ale už ne v koncovkách (a to ani u jazyků, který maj skloňování!). prostě mi studenti řeknou, že někdo ze vzdálenýho města možná trochu protahuje nějakou samohlásku nebo nějaký věci řiká jinak, ale nehrozí nějaký "-ejma" místo "-ými".
a už vůbec netušim, jak se tohle vnímání projevuje v jazycích, který fungujou úplně jinak. jakože jak vnímaj to, že "někdo teda mluví blbě". nebo klasika i z češtiny: jak si něco kontrolujete a zjistíte, že "obě formy jsou správně" (ale tušíte, že jedna je "lepší"). nebo že "správně je toto, ale lidé permanentně chybují". nebo když víte, jak je to "správně", ale víte, že to nikdo nepoužívá.
ty různý diskuze ohledně vývoje jazyka jsou fakt fascinující. jak se v tom fakt odráží to myšlení, jak se ten přístup leží podle země, jakou v tom hraje roli hraje politická moc - a jakou moc má ten jazyk sám, tedy vliv na to postavení ve společnosti. proto mi přijde dobrý o tom diskutovat co možná nejšířeji. zamyslet se nad tim, co za případnými posuny stojí. mě vždy děsí jak "zavádění nového správného", tak i to, jak se např. na novinkách vyrojí amatérští etymologové.