Stenly »
tak mi to vysvetlete jak jako funguje ten princip..?
on jako rekne "zkus se vzit do pozice toho druhyho" a zopakuje je ti ty lepsi argumenty toho druhyho jinyma slovama a ty reknes AHA, ted kdyz mi to rekl nekdo cizi, kdo u toho nebyl a zna tri kousky z ty cely mozaiky, tak mi to cely doslo a budu lepsim clovekem? to je jako fakt ono?
prece kazdyho nevyhnutelne pri dlouhodobym souziti na tom druhym trochu neco sere, ale pokud si sahne do svedomi, tak si musi rict, "taky umim bejt pekne picus v tomhle a tomhle, coz poznam tak, ze mi to muj protejsek rika", ale ve vysledku to vyplyva z moji osobnosti, kterou stejne nezmenim (paklize se nestane neco typu skoncim na vozejku a muj zivot se obrati vzhuru nohama), takze ja zkusim zmirnit nejhorsi excesy z toho vyplavajici, to stejny ocekavam na druhy strane, ale ten rozdil v pohledu na svet je fundamentalne neprekonatelenej, takze bud si spocitam, ze to je pro me tolerovatelny a vyvazeny tema kladama (o kterejch ten vztah ma bejt), nebo neni
a paklize to pro jednoho prevazi do negativa, tak to nema cenu, zkusilo se to, pojdme dal. vyrizene, hotove, na tom se fundamentalne neda nic zmenit
pokud clovek neni dostatecne empatickej (cz je treba nuj pripad), muze si vzdycky dat mdma a zkusit se zamyslet nad premejslenim toho druhyho tak. a pokud se ani pritom nechyti za nos, tak je to holt fundamentalne odlisnej pohled na svet, kterej nema cenu lamat pres koleno
a polud clovek potrebuje ventilovat protoze je extrovert, tak ma mit kurva kamarady se kterejma si ma povidat u piva (nebo u jiny aktivity, nevim co delaj lidi co nechodi na pivo)
tim jsou pokryty vsechny scenare, kde je teda prostor pro nekoho tretiho, kterej stejne ani jendomu do hlavy nevidi a nezna celej kontext?
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Lidumil Všehomír »
Párovku jsem taky absolvoval a vzniklo to vlastně na můj popud. Nakonec to dopadlo tak, že tam ex odmítla chodit s tím, že terapeut je debil, protože si dovolil dát statement, se kterým nesouhlasila. Bylo to o tom, že je normální tomu druhému dát prostor - v té době jsem 4x do roka trávil víkend mimo rodinu - sbor a humanitární jednotka - soustředění/cvičení - což byl nepřekonatelný problém. Pak teda "náhodně" vznikl ještě jeden potomek, což celou anabázi mého manželství prodloužilo o další 4 roky. Nakonec ve mně vše NAZRÁLO, sbalil jsem si fidlátka a šel.
Lesson learned: ...
Mám v různých ohledech zakořeněné, že naděje umírá poslední a vše se dá vyřešit. Což je ne vždy ideální předpoklad.
Zásadní je pro mě aktuálně být schopen identifikovat dostatek vůle k nějaké změně (když už je to teda opravdu třeba). Pokud vůle dlouhodobě chybí na jedné či druhé straně, tak je téměř jasné, že se to nikam nehne. Buď to přijmu, nebo ne ... každý má možnost volby. Zde je vhodné říct, že žijeme jenom jednou a žít stabilně v kompromisech a upozaďovat sama se dokáže člověku propsat do zdraví. Každý si ve finále určuje co mu vyhovuje, a jakou má představu o své cestě za štěstím. Kéž by ta cesta byla vždy naprosto jasná, bez emočních výkyvů a naučených paternů, které se na nás sypou od narození z okolního světa ... bohužel tak to nefunguje :D
Od rozvodu jsem ušel kus cesty. Naučil jsem se lépe identifikovat hodnoty, které jsou pro mě v partnerském životě důležité a snažím se od té doby věnovat pozornost nesouladům, zachytit je v zárodku a pracovat s nimi. V partnerském životě jsou na to dva a čím větší je základní kompatibilita (tovární nastavení), tím je pravděpodobněší, že bude panovat obecný soulad a případné neshody nebude velký problém překonat ... nicméně drobné třecí plochy vždy byly, jsou a budou ... všude :)
@Sili ... z mého pohledu ti nezbývá než popřát hodně štěstí. Sama píšeš o otevřené mysli a trpělivosti (občas i sama se sebou) aby si člověk k něčemu došel, jsi na dobré cestě :)
Lesson learned: ...
Mám v různých ohledech zakořeněné, že naděje umírá poslední a vše se dá vyřešit. Což je ne vždy ideální předpoklad.
Zásadní je pro mě aktuálně být schopen identifikovat dostatek vůle k nějaké změně (když už je to teda opravdu třeba). Pokud vůle dlouhodobě chybí na jedné či druhé straně, tak je téměř jasné, že se to nikam nehne. Buď to přijmu, nebo ne ... každý má možnost volby. Zde je vhodné říct, že žijeme jenom jednou a žít stabilně v kompromisech a upozaďovat sama se dokáže člověku propsat do zdraví. Každý si ve finále určuje co mu vyhovuje, a jakou má představu o své cestě za štěstím. Kéž by ta cesta byla vždy naprosto jasná, bez emočních výkyvů a naučených paternů, které se na nás sypou od narození z okolního světa ... bohužel tak to nefunguje :D
Od rozvodu jsem ušel kus cesty. Naučil jsem se lépe identifikovat hodnoty, které jsou pro mě v partnerském životě důležité a snažím se od té doby věnovat pozornost nesouladům, zachytit je v zárodku a pracovat s nimi. V partnerském životě jsou na to dva a čím větší je základní kompatibilita (tovární nastavení), tím je pravděpodobněší, že bude panovat obecný soulad a případné neshody nebude velký problém překonat ... nicméně drobné třecí plochy vždy byly, jsou a budou ... všude :)
@Sili ... z mého pohledu ti nezbývá než popřát hodně štěstí. Sama píšeš o otevřené mysli a trpělivosti (občas i sama se sebou) aby si člověk k něčemu došel, jsi na dobré cestě :)
Sili »
Tyjo
Ja si třeba myslim, ze zrovna ta parova terapie, nebo aspon přítomnost nekoho nezaujateho, před kym se oba otevrou a kdo se na jejich vztah diva zvenku, je naprosto nenahraditelna ve chvili, kdy spolu lidi evidentne nejsou schopni komunikovat a neco vyresit. Kdyby to mel byt jenom nejakej společnej kamarád, kterej si vás poslechne a jeho nazor, aspon. To nikdy nenahradis argumentaci jenom ve dvou, kdy samozrejme kdyz je nejakej dlouhodobej problem, tihnes k tomu si myslet, ze ty mas pravdu a ten druhej je picus.
Podle me terapii odmítají jenom lidi, kteri vi ze pravdu nemaji ale nechtej to za boha slyšet. A tim, ze se sami a ve svym okoli utvrzuji v tom, ze jsou v právu se sami odsuzujou k tomu, se z toho nikdy nevymotat. Ale samozrejme kazdyho vec. Asi je potřeba mit otevrenou mysl a dojit k tomu casem. Taky uz jsem na te ceste :) Každopádně jsem rada, ze pomalu ale jiste zijeme v dobe, kdy starat se o svoje dusevni zdravi prestava byt tabu ale na stejne úrovni jako jit do posilovny nebo na masaz. Protoze kdyby byla duse vidět stejně dobre jako rysujici se bicaky v tricku, tak by bylo zjevny kdo je mrzak a kdo ne.
Ja si třeba myslim, ze zrovna ta parova terapie, nebo aspon přítomnost nekoho nezaujateho, před kym se oba otevrou a kdo se na jejich vztah diva zvenku, je naprosto nenahraditelna ve chvili, kdy spolu lidi evidentne nejsou schopni komunikovat a neco vyresit. Kdyby to mel byt jenom nejakej společnej kamarád, kterej si vás poslechne a jeho nazor, aspon. To nikdy nenahradis argumentaci jenom ve dvou, kdy samozrejme kdyz je nejakej dlouhodobej problem, tihnes k tomu si myslet, ze ty mas pravdu a ten druhej je picus.
Podle me terapii odmítají jenom lidi, kteri vi ze pravdu nemaji ale nechtej to za boha slyšet. A tim, ze se sami a ve svym okoli utvrzuji v tom, ze jsou v právu se sami odsuzujou k tomu, se z toho nikdy nevymotat. Ale samozrejme kazdyho vec. Asi je potřeba mit otevrenou mysl a dojit k tomu casem. Taky uz jsem na te ceste :) Každopádně jsem rada, ze pomalu ale jiste zijeme v dobe, kdy starat se o svoje dusevni zdravi prestava byt tabu ale na stejne úrovni jako jit do posilovny nebo na masaz. Protoze kdyby byla duse vidět stejně dobre jako rysujici se bicaky v tricku, tak by bylo zjevny kdo je mrzak a kdo ne.
MgA.juho.k »
Stenly (3:01:57): Tak asi párová terapie, sojový latté a nějaká kultura nejsou pro tebe, ale pro nějaký nebožáky tyhle věci fungují, tak nám to neber ;D
Lord_Palda »
Stenly (3:01:57): :D
Terapie funguje, někdy musíš vyzkoušet víc terapeutu, a někdy na nějakou fázi potřebuješ někoho jiného, ale funguje to.
Přišel za mnou klient že potřebuje predmanzelskou smlouvu, musel jsem ho poslat na terapii parovou, protože z toho s čím za mnou přišel úplně evidentně číselo, že k tomu rozvodu dojde dřív než později.
Terapie funguje, někdy musíš vyzkoušet víc terapeutu, a někdy na nějakou fázi potřebuješ někoho jiného, ale funguje to.
Přišel za mnou klient že potřebuje predmanzelskou smlouvu, musel jsem ho poslat na terapii parovou, protože z toho s čím za mnou přišel úplně evidentně číselo, že k tomu rozvodu dojde dřív než později.
Stenly »
absolutne nechapu smysl techdle veci, co ti jako nejakej cizi picus rekne co uz stokrat nepadlo?
to si spolu radsi dejte mdma, bude to stal pulku a bude to mit aspon nejakej ucinek
to si spolu radsi dejte mdma, bude to stal pulku a bude to mit aspon nejakej ucinek
MgA.juho.k »
Nám pomohl párový terapeut, od té doby spolu víc mluvíme a čistí se přirozeně vzduch. Sice manželství sice spíš udržujeme, protože moc nevzkvétá, tak pozitivní je, že si nelezeme moc na nervy. Většinou :D Pokud i on se vyjádřil ve smyslu, že by do párové terapie šel, tak třeba není až takový ignorant a naděje tam je?
doreen »
Sili (0:20:14): Nevím, jak ostatní, ale já to myslela komplexněji. Že by mohlo být dobrý pochopit, jak tě to, co popisuješ tady Sili (23:00:49): teď v dospělosti ovlivňuje. Třeba ne jenom ve vztazích. Ale tak třeba časem :)
Určitě je ale super, že to sám je ochotný takhle řešit, ale možná bych si ještě promluvila o tom, co od toho očekává(te). Sama zmiňuješ objektivní "radu". Tu vám žádný dobrý terapeut ale nejspíš nedá ;)
Určitě je ale super, že to sám je ochotný takhle řešit, ale možná bych si ještě promluvila o tom, co od toho očekává(te). Sama zmiňuješ objektivní "radu". Tu vám žádný dobrý terapeut ale nejspíš nedá ;)
Sili »
Jestli půjdeme nekam tak jedine spolu
Nema cenu nekomu rikat svoji pulku a cekat objektivní radu
Uz to navrhoval.
Proto se asi branim tomu videt to tak beznadejne. Protoze pak to sahodlouze resime, on uzna ze udelal chybu a ze priste se bude snazit poučit a ze nemam byt tak prisna, ze toho ma hodne a ze to nedela naschval a ze me ma rad a ze se bude snazit jeste vic a at mu dam sanci a jak to ma odcinit a ze to bude dobrý a tydle vidle
Nema cenu nekomu rikat svoji pulku a cekat objektivní radu
Uz to navrhoval.
Proto se asi branim tomu videt to tak beznadejne. Protoze pak to sahodlouze resime, on uzna ze udelal chybu a ze priste se bude snazit poučit a ze nemam byt tak prisna, ze toho ma hodne a ze to nedela naschval a ze me ma rad a ze se bude snazit jeste vic a at mu dam sanci a jak to ma odcinit a ze to bude dobrý a tydle vidle
utubutu »
Sili (23:00:49): a sebe mas rada/milujes?
Podporuju terapeutickou myslenku za ucelem utrideni myslenek a utvrzeni se v nastavenem smeru, ktery sama zminujes :*
Podporuju terapeutickou myslenku za ucelem utrideni myslenek a utvrzeni se v nastavenem smeru, ktery sama zminujes :*
uri »
chtel sem prispet, ale nemel sem vztah delsi, nez mesic vic jak deset let... budu radsi mlcet a jen popreju at se Sili docka vztahu po kterym touzi a nevzdava nadeji a nestreli se do nohy protoze cejti tlak casu
(mozna nech si zmrazit vajicka?)
(mozna nech si zmrazit vajicka?)
fleja »
doreen (10:54:39): "ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme".. tohle tesat :)
imho dělat ve vztahu kompromisy na straně lásky a pozornosti.. na to není člověk nikdy dost starej.
imho dělat ve vztahu kompromisy na straně lásky a pozornosti.. na to není člověk nikdy dost starej.
doreen »
Lord_Palda (4:44:50): +1
Sili (22:08:02): Neříkám, že společné koníčky nejsou důležité, často dost vypovídají o tom, jaký člověk je celkově. Svět se ale přece nedělí na nadšené aktivní střelce a lidi, kteří se zbraní panicky bojí.
I kdybysme se bavili o tom, že s věkem teda děláme nějaké kompromisy na svých ideálech, tak si umím představit, že je udělám právě na koníčcích, na místě, kde žiju, co vařím, kam jezdím na dovolenou... ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme. Koneckonců jsme zrovna uprostřed první vlny rozvodů a zároveň je většina lidí ještě naživu :D
Mně přijde - a ber prosímtě v potaz, že mám naprosto minimální info jen tady z nástěnky a dost možná jsem i trochu popletená - že tu čtu vlastně už několikátý příběh, který je úplně o tom stejném. Vždycky je to nějaký papírově kvalitní hřebeček, který se ale ukazuje jako zcela nepraktický pro partnerský život. Upřímně mi to nepřijde jiné, než ty ženské, co opakovaně skončí s nějakým násilníkem. A být na tvém místě, tak fakt zvážím nějakou terapii, protože jde vidět, že už jsi sama udělala na té sebereflexi dost práce Sili (23:00:49): a bylo by dost osvobozující to umět přetavit do praxe a optimalizovat výběrový proces.
Sili (22:08:02): Neříkám, že společné koníčky nejsou důležité, často dost vypovídají o tom, jaký člověk je celkově. Svět se ale přece nedělí na nadšené aktivní střelce a lidi, kteří se zbraní panicky bojí.
I kdybysme se bavili o tom, že s věkem teda děláme nějaké kompromisy na svých ideálech, tak si umím představit, že je udělám právě na koníčcích, na místě, kde žiju, co vařím, kam jezdím na dovolenou... ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme. Koneckonců jsme zrovna uprostřed první vlny rozvodů a zároveň je většina lidí ještě naživu :D
Mně přijde - a ber prosímtě v potaz, že mám naprosto minimální info jen tady z nástěnky a dost možná jsem i trochu popletená - že tu čtu vlastně už několikátý příběh, který je úplně o tom stejném. Vždycky je to nějaký papírově kvalitní hřebeček, který se ale ukazuje jako zcela nepraktický pro partnerský život. Upřímně mi to nepřijde jiné, než ty ženské, co opakovaně skončí s nějakým násilníkem. A být na tvém místě, tak fakt zvážím nějakou terapii, protože jde vidět, že už jsi sama udělala na té sebereflexi dost práce Sili (23:00:49): a bylo by dost osvobozující to umět přetavit do praxe a optimalizovat výběrový proces.
Sili »
Nemiluju ale chtěla bych.
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
Sili »
Vidis, mne vzdycky prislo ze spolecny konicky jsou pro me důležitý, hledam parťáka se kterym budu mít společný témata a jak travit cas a ne někoho kdo se lekne ze střílím a chodim do posilovny protože sam radsi jezdi na motorce nebo chodi s klukama do hospody.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.