doreen »
Lord_Palda (4:44:50): +1
Sili (22:08:02): Neříkám, že společné koníčky nejsou důležité, často dost vypovídají o tom, jaký člověk je celkově. Svět se ale přece nedělí na nadšené aktivní střelce a lidi, kteří se zbraní panicky bojí.
I kdybysme se bavili o tom, že s věkem teda děláme nějaké kompromisy na svých ideálech, tak si umím představit, že je udělám právě na koníčcích, na místě, kde žiju, co vařím, kam jezdím na dovolenou... ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme. Koneckonců jsme zrovna uprostřed první vlny rozvodů a zároveň je většina lidí ještě naživu :D
Mně přijde - a ber prosímtě v potaz, že mám naprosto minimální info jen tady z nástěnky a dost možná jsem i trochu popletená - že tu čtu vlastně už několikátý příběh, který je úplně o tom stejném. Vždycky je to nějaký papírově kvalitní hřebeček, který se ale ukazuje jako zcela nepraktický pro partnerský život. Upřímně mi to nepřijde jiné, než ty ženské, co opakovaně skončí s nějakým násilníkem. A být na tvém místě, tak fakt zvážím nějakou terapii, protože jde vidět, že už jsi sama udělala na té sebereflexi dost práce Sili (23:00:49): a bylo by dost osvobozující to umět přetavit do praxe a optimalizovat výběrový proces.
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Sili »
Nemiluju ale chtěla bych.
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
Sili »
Vidis, mne vzdycky prislo ze spolecny konicky jsou pro me důležitý, hledam parťáka se kterym budu mít společný témata a jak travit cas a ne někoho kdo se lekne ze střílím a chodim do posilovny protože sam radsi jezdi na motorce nebo chodi s klukama do hospody.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.
doreen »
A miluješ ho?
Mně popravdě dost irituje tady to, že "s věkem" by měl člověk být víc tolerantní, mít nižší nároky nebo celkově nějak rezignovat. Imho to takhle nefunguje a pokud to je takhle náročný, tak je to prostě známka toho, že to není dobrý match pro život a to, že si jdete se stejným zápalem zapinkat badminton, to nevytrhne. Píšeš, že máte společné hodnoty, ale to, co popisuješ mi právě přijde jako dost značný hodnotový rozkol. Souhlasím s ostatníma, že pán je tak trochu dítě, a mít s někým takovým dítě jen proto, že "by možná v něčem byl i použitelnej", zatímco tě takhle vysává, že se už teď musíš starat o něj, je cesta do pekel.
A souhlas s ostatníma, že společný koníčky nejsou úplně zásadní. Naopak mi přijde fajn, když má každý něco svého, případně si můžete navzájem rozšířit obzory, nebo prostě začít něco společeného spolu.
Mně popravdě dost irituje tady to, že "s věkem" by měl člověk být víc tolerantní, mít nižší nároky nebo celkově nějak rezignovat. Imho to takhle nefunguje a pokud to je takhle náročný, tak je to prostě známka toho, že to není dobrý match pro život a to, že si jdete se stejným zápalem zapinkat badminton, to nevytrhne. Píšeš, že máte společné hodnoty, ale to, co popisuješ mi právě přijde jako dost značný hodnotový rozkol. Souhlasím s ostatníma, že pán je tak trochu dítě, a mít s někým takovým dítě jen proto, že "by možná v něčem byl i použitelnej", zatímco tě takhle vysává, že se už teď musíš starat o něj, je cesta do pekel.
A souhlas s ostatníma, že společný koníčky nejsou úplně zásadní. Naopak mi přijde fajn, když má každý něco svého, případně si můžete navzájem rozšířit obzory, nebo prostě začít něco společeného spolu.
Sili »
No
Ja prave nechci byt hloupá a odhodit chlapa ktery sve kvality ma kvuli tomu ze mam pocit ze nejsem dostatecne princezna
Co si budeme povídat, k princezne mam daleko a obcas se taky chovam nevybirave
Ja prave nechci byt hloupá a odhodit chlapa ktery sve kvality ma kvuli tomu ze mam pocit ze nejsem dostatecne princezna
Co si budeme povídat, k princezne mam daleko a obcas se taky chovam nevybirave
utubutu »
No, muj muz je presny opak meho planovaciho ja. Dovolenou by zrejme ani nezaridil, vsechny organizacni veci stran spolecneho zivota, domacnosti a ditete jsou na me. Ale da se s nim o tom mluvit, rekne mi na to svuj nazor, najdeme shodu a ja pak provedu vykonnou cast dane zalezitosti.
Taky mu pripominam, ze potrebuju vic pozornosti a doteku, ale zaroven vim, ze na tom nase laska a partnerstvi nestoji. Vim, ze se o nej muzu oprit, ze kdyby slo do tuhyho, tak to vsechno taky zvladne sam a zaroven je to pro me skola, ve ktere se ucim nelpět tolik na planech a byt vic flexibilni.
Jako pokud chci, aby bylo neco podle me, tak pak nemuzu frflat, ze to musim udelat.
Na druhou stranu ma takovych kvalit, ktere jsem u jinych nepoznala, ze vim, ze mi stoji za to s nim byt (navzdy?), i kdyz se ke mne nechova jako princezně.
Pro zasmani - kdyz se nas oddavajici ptala, co na tom druhem mame a nemame radi, K. rekl, ze nema rad muj smysl pro humor. Existuje neco, co je pro me vic typicke? Tak si rikam, jak vlastne musi trpet...? :D
Taky mu pripominam, ze potrebuju vic pozornosti a doteku, ale zaroven vim, ze na tom nase laska a partnerstvi nestoji. Vim, ze se o nej muzu oprit, ze kdyby slo do tuhyho, tak to vsechno taky zvladne sam a zaroven je to pro me skola, ve ktere se ucim nelpět tolik na planech a byt vic flexibilni.
Jako pokud chci, aby bylo neco podle me, tak pak nemuzu frflat, ze to musim udelat.
Na druhou stranu ma takovych kvalit, ktere jsem u jinych nepoznala, ze vim, ze mi stoji za to s nim byt (navzdy?), i kdyz se ke mne nechova jako princezně.
Pro zasmani - kdyz se nas oddavajici ptala, co na tom druhem mame a nemame radi, K. rekl, ze nema rad muj smysl pro humor. Existuje neco, co je pro me vic typicke? Tak si rikam, jak vlastne musi trpet...? :D
Sili »
Ja vim samozrejme ze mi nikdo nemuze říct udelej tohle nebo tamhleto, zvlast kdyz ma jenom polovinu informaci a jeste z druhe ruky. Ale občas neuškodí slyset cizi nazor obecně a utridit si myslenky
Myslim ze ta shoda na hodnotach by tam teorieticky byla, ale prakticky provedeni pokulhava na jeho strane protoze je sebestrednej a naprosto nepozornej. Coz já vyhodnocuju jako nedostatek snahy a zajmu. Na moji strane zase hapruje ta vule s tim pracovat, protoze mu to odmítám usnadnovat nejakym pripominanim cimz samozrejme neminimalizuju ten prostor a prilezitost byt nasrana. Ale ja bych chtela aby ten druhej na me myslel a veci si pamatoval sam od sebe, ne protože ho upozornuju a připomínám se. Ne ze vlastne uz ani nepocitas s tim, ze ten druhej dodrzi co slibil a vis, ze default je ze se na nej nemuzes spolehnout a budes na 90% opet zklamana.
Zase ma to i pozitiva... Většinou uzna chybu, nasype si popel na hlavu, slibi se ze příšte bude víc snažit, neco se zlepsilo, neco teda ne. Ale chce na tom pracovat. Ja jsem ten kdo už nechce davat desátou sanci a koho uz nebaví cítit se neglected.
Kdyz to takhle reknu, dusuje se ze to tak neni, ze me miluje, ze na tom chce pracovat, ze to casem vyladime, ze to je hlavne o komunikaci a blablabla
Zní to konstruktivne ale me uz nebavi to poslouchat po kazdym poseru
Zase je krasnej, mladej, perspektivní, bezdetnej, zdravej, mame spoelcny nazory, koníčky, predstavy o budoucnosti, ma se mnou trpelivost a chová se ke mne hezky
Myslim ze ta shoda na hodnotach by tam teorieticky byla, ale prakticky provedeni pokulhava na jeho strane protoze je sebestrednej a naprosto nepozornej. Coz já vyhodnocuju jako nedostatek snahy a zajmu. Na moji strane zase hapruje ta vule s tim pracovat, protoze mu to odmítám usnadnovat nejakym pripominanim cimz samozrejme neminimalizuju ten prostor a prilezitost byt nasrana. Ale ja bych chtela aby ten druhej na me myslel a veci si pamatoval sam od sebe, ne protože ho upozornuju a připomínám se. Ne ze vlastne uz ani nepocitas s tim, ze ten druhej dodrzi co slibil a vis, ze default je ze se na nej nemuzes spolehnout a budes na 90% opet zklamana.
Zase ma to i pozitiva... Většinou uzna chybu, nasype si popel na hlavu, slibi se ze příšte bude víc snažit, neco se zlepsilo, neco teda ne. Ale chce na tom pracovat. Ja jsem ten kdo už nechce davat desátou sanci a koho uz nebaví cítit se neglected.
Kdyz to takhle reknu, dusuje se ze to tak neni, ze me miluje, ze na tom chce pracovat, ze to casem vyladime, ze to je hlavne o komunikaci a blablabla
Zní to konstruktivne ale me uz nebavi to poslouchat po kazdym poseru
Zase je krasnej, mladej, perspektivní, bezdetnej, zdravej, mame spoelcny nazory, koníčky, predstavy o budoucnosti, ma se mnou trpelivost a chová se ke mne hezky
Lidumil Všehomír »
Sili (22:08:19): Pokud máš pochybnosti už teď, tak si s ním hlavně nepořizuj dítě :) Nejsem si jist, zda ti tu raketa nějak rapidně pomůže přiblížit se bodu zlomu, kdy praštíš do stolu a řekneš si "a seru na to". Tohle všechno visí na tobě, samo všichni tu máme názor, ale nikdo nenosíme tvoje boty. Vše má svůj čas, musí to nazrát/vyhnít tak abys to měla zpracované a posunula ses směrem, který si určíš. Lidi se zásadně nemění ... často když opadne oxytocin a sjedou růžové brýle, tak se člověku může naskytnout nemilý pragmatický pohled. Fajn je, když na tom dokážete oba pracovat a ty hrany společně obrušovat (sdílený google kalendář může občas dělat divy). Pokud tam ovšem vůle posouvat se do bodu, kde se budou oba cítit komfortně není, tak se pouze utvrdí stávající paterny a žít dlouhodobě v něčem s těmito rysy je vyčerpávající.
Za mě je nejdůležitější co nejširší shoda v žebříčku hodnot se zbytkem se dá pracovat :)
Za mě je nejdůležitější co nejširší shoda v žebříčku hodnot se zbytkem se dá pracovat :)
fleja »
Sili (22:08:19): ruce pryc. Jak pise utu, nekdy ne dulezitejsi shoda lidska nez spolecne konicky.
A jestli si koupi samopal a doufa, ze na to neprijdes misto toho, aby setril (ani treba ne na neco spolecneho), tak to je proste manchild
A jestli si koupi samopal a doufa, ze na to neprijdes misto toho, aby setril (ani treba ne na neco spolecneho), tak to je proste manchild
wwriter »
Nás rodiče učili, že pokud se něco slíbí (domluví), pak to platí a omluvou je pouze špitál nebo smrt. Možná to zní děsivě, ale život není procházka růžovou zahradou.
Sili »
Samozřejmě to, jestli člověk neprehani se strasne špatně pozna, když ses sama v tom stredu deni. Snažím se byt objektivni, uznat i jine přednosti....ale mam pocit ze se muj posledni rok sklada tak nejak po cimrmanovsku z okamžiku ocekavani nasledovaneho okamžikem zklamani.
Asi je pro me tohle tak nejak dulezitejsi nez neco jinyho, moct se spolehnout ze domluva plati, ze ten druhej posloucha kdyz rikam co mi vadi, ze mu na me záleží aspon tak aby drzel na zřeteli spolecny plány. Mne se nikdy nestalo ze bych se s nekym na necem domluvila a pak na to zapomněla. To bych se hanbou propadla. A ne jakoze no boze, tak jsem udelal chybu, omlouvam se a nechápu proč jsi teda dal naštvaná. Zeptal jsem se co mame v planu, tys mi to připomněla, vyreseno, hotovo.
Přitom konstruktivních debat na tohle tema probehlo nepočítaně. Zadny takovy to mne neco vadi a druhej o tom nevi. Asi se nechci utesovat tim ze ma práci, nechlasta a nebije me. To mam asi na vic :)
Jako otec vůči diteti si myslím ze by byl skvelej, kdyz bych převzala veskerou administrativu. Jenze ja mam taky narocnou práci a konicky, nebudu delat prece vsechno. Navic deti jsou u me pořád v kategorii "tvl tak možná teda to jedno, at nejsem na stary kolena sama, snad z neho vychovam obstojnyho parťáka na aktivity co me bavi" a to si nemyslím ze je uplne nejzdravější motivace. Plus to samozřejmě znamena vydat se na nekolik let napospas jak finančně tak co se veskeryho planovani týče nekomu, komu neveris ani ze prijede kdyz rekl ze prijede a misto toho aby setril na barak si koupi dalsi samopal a jeste doufa ze na to neprijdu. Takovou ztrátu svobody a vlastni jistoty asi nejsem schopna a ochotná utrpět.
Asi je pro me tohle tak nejak dulezitejsi nez neco jinyho, moct se spolehnout ze domluva plati, ze ten druhej posloucha kdyz rikam co mi vadi, ze mu na me záleží aspon tak aby drzel na zřeteli spolecny plány. Mne se nikdy nestalo ze bych se s nekym na necem domluvila a pak na to zapomněla. To bych se hanbou propadla. A ne jakoze no boze, tak jsem udelal chybu, omlouvam se a nechápu proč jsi teda dal naštvaná. Zeptal jsem se co mame v planu, tys mi to připomněla, vyreseno, hotovo.
Přitom konstruktivních debat na tohle tema probehlo nepočítaně. Zadny takovy to mne neco vadi a druhej o tom nevi. Asi se nechci utesovat tim ze ma práci, nechlasta a nebije me. To mam asi na vic :)
Jako otec vůči diteti si myslím ze by byl skvelej, kdyz bych převzala veskerou administrativu. Jenze ja mam taky narocnou práci a konicky, nebudu delat prece vsechno. Navic deti jsou u me pořád v kategorii "tvl tak možná teda to jedno, at nejsem na stary kolena sama, snad z neho vychovam obstojnyho parťáka na aktivity co me bavi" a to si nemyslím ze je uplne nejzdravější motivace. Plus to samozřejmě znamena vydat se na nekolik let napospas jak finančně tak co se veskeryho planovani týče nekomu, komu neveris ani ze prijede kdyz rekl ze prijede a misto toho aby setril na barak si koupi dalsi samopal a jeste doufa ze na to neprijdu. Takovou ztrátu svobody a vlastni jistoty asi nejsem schopna a ochotná utrpět.
utubutu »
Ja myslim, ze sis teda odpovedela sama, pokud je realita opravdu takova, jakou ji popisujes, a neni to ted prestreleny, protoze jsi nasrana :/
Ale kdyby to nebylo jasne, tak za me je dulezitejsi shoda lidska nez spolecne konicky. Jestli chces deti a přijde ti, zeby alespon jako otec fungoval a staral se, tak to riskni. Jestli deti nejsou otazka, tak se na nej vykasli.
Ale kdyby to nebylo jasne, tak za me je dulezitejsi shoda lidska nez spolecne konicky. Jestli chces deti a přijde ti, zeby alespon jako otec fungoval a staral se, tak to riskni. Jestli deti nejsou otazka, tak se na nej vykasli.
Lord_Palda »
Sili (19:17:14): nesmíruj.
já se sice smířil, že budeme bydlet kde rozhodně žena, že to bude znamenat že budu taxikář asi 15 let, ale tak to je to jediné s čím jsem byl ochotný.
Co popisuješ je teda manchild, a to teda nevím jestli bych chtěl.
já se sice smířil, že budeme bydlet kde rozhodně žena, že to bude znamenat že budu taxikář asi 15 let, ale tak to je to jediné s čím jsem byl ochotný.
Co popisuješ je teda manchild, a to teda nevím jestli bych chtěl.
Sili »
Sili (19:03:08): ten na vaznejsi notu
Zajimalo by me, kdyz jsme uz vsichni desne dospeli atp.... jestli je v tomto pokrocilem:D veku potřeba se vzdat jistych ideálu ohledne partnerství, protože věci uz nefungují jako si člověk zamlada maloval nebo jsem proste jenom narazila na dalsiho ignoranta.
Mluvim o tom ze na zacatku, tzn pred rokem, vse vypadalo jakoze se k sobě desne hodime a spolecne koníčky, predstavy a vsechno. Stejne mladí, bezdetni, krasni lide :)
Pak postupne vylezlo najevo ze pan ale nemá moc casu a vlastne ani peněz, a ze ja jsem az nejposlednejsi po praci, kamarádech, dalsich zajmech atd. Je to sebestrednej maco kterej si z nejakyho duvodu mysli ze jsem jeho sekretarka a asistentka. Nic nenaplanuje, nezaridi, nevymysli, běžně se stava ze slíbí ze prijede nebo se potkáme a pak bud nemůže nebo nedorazi a nekdy ani nedá vedet. Onehda jsem v neděli uvarila tri litry segedinu a upekla citronovou babovku a pak jsem zbytecne cekala.... Korunu tomu nasadil ted, kdyz mi nejdriv koupil listky do divadla k narozeninam aby na to behem tri tydnu stihnul zapomenout. Nekdy se omluví a uzna chybu, nekdy se to snaží svest na me jakoze proc jsem mu to proste nepripomnela. Každopádně priste je to to samy v blede modrym. Nektery veci se za ten rok po opakovaných scenach z moji strany zlepsily, jiny naopak zhoršily a me by jenom zajimalo, jestli mam drzet hubu a krok a smířit se s tim pocitem, ze na me kašle, nejsem důležitá a musim se neustale doprosovat a připomínat, protoze uz nejsem nejmladsi a nazadany petatricatnici pro sverazne devce uplne nerostou na stromech anebo jestli muzu stale doufat v nejakou romantiku a hezky pocit duvery, souzneni a lasky
To sem se skoro dojala
Zajimalo by me, kdyz jsme uz vsichni desne dospeli atp.... jestli je v tomto pokrocilem:D veku potřeba se vzdat jistych ideálu ohledne partnerství, protože věci uz nefungují jako si člověk zamlada maloval nebo jsem proste jenom narazila na dalsiho ignoranta.
Mluvim o tom ze na zacatku, tzn pred rokem, vse vypadalo jakoze se k sobě desne hodime a spolecne koníčky, predstavy a vsechno. Stejne mladí, bezdetni, krasni lide :)
Pak postupne vylezlo najevo ze pan ale nemá moc casu a vlastne ani peněz, a ze ja jsem az nejposlednejsi po praci, kamarádech, dalsich zajmech atd. Je to sebestrednej maco kterej si z nejakyho duvodu mysli ze jsem jeho sekretarka a asistentka. Nic nenaplanuje, nezaridi, nevymysli, běžně se stava ze slíbí ze prijede nebo se potkáme a pak bud nemůže nebo nedorazi a nekdy ani nedá vedet. Onehda jsem v neděli uvarila tri litry segedinu a upekla citronovou babovku a pak jsem zbytecne cekala.... Korunu tomu nasadil ted, kdyz mi nejdriv koupil listky do divadla k narozeninam aby na to behem tri tydnu stihnul zapomenout. Nekdy se omluví a uzna chybu, nekdy se to snaží svest na me jakoze proc jsem mu to proste nepripomnela. Každopádně priste je to to samy v blede modrym. Nektery veci se za ten rok po opakovaných scenach z moji strany zlepsily, jiny naopak zhoršily a me by jenom zajimalo, jestli mam drzet hubu a krok a smířit se s tim pocitem, ze na me kašle, nejsem důležitá a musim se neustale doprosovat a připomínat, protoze uz nejsem nejmladsi a nazadany petatricatnici pro sverazne devce uplne nerostou na stromech anebo jestli muzu stale doufat v nejakou romantiku a hezky pocit duvery, souzneni a lasky
To sem se skoro dojala