Sili »
Sili (19:03:08): ten na vaznejsi notu
Zajimalo by me, kdyz jsme uz vsichni desne dospeli atp.... jestli je v tomto pokrocilem:D veku potřeba se vzdat jistych ideálu ohledne partnerství, protože věci uz nefungují jako si člověk zamlada maloval nebo jsem proste jenom narazila na dalsiho ignoranta.
Mluvim o tom ze na zacatku, tzn pred rokem, vse vypadalo jakoze se k sobě desne hodime a spolecne koníčky, predstavy a vsechno. Stejne mladí, bezdetni, krasni lide :)
Pak postupne vylezlo najevo ze pan ale nemá moc casu a vlastne ani peněz, a ze ja jsem az nejposlednejsi po praci, kamarádech, dalsich zajmech atd. Je to sebestrednej maco kterej si z nejakyho duvodu mysli ze jsem jeho sekretarka a asistentka. Nic nenaplanuje, nezaridi, nevymysli, běžně se stava ze slíbí ze prijede nebo se potkáme a pak bud nemůže nebo nedorazi a nekdy ani nedá vedet. Onehda jsem v neděli uvarila tri litry segedinu a upekla citronovou babovku a pak jsem zbytecne cekala.... Korunu tomu nasadil ted, kdyz mi nejdriv koupil listky do divadla k narozeninam aby na to behem tri tydnu stihnul zapomenout. Nekdy se omluví a uzna chybu, nekdy se to snaží svest na me jakoze proc jsem mu to proste nepripomnela. Každopádně priste je to to samy v blede modrym. Nektery veci se za ten rok po opakovaných scenach z moji strany zlepsily, jiny naopak zhoršily a me by jenom zajimalo, jestli mam drzet hubu a krok a smířit se s tim pocitem, ze na me kašle, nejsem důležitá a musim se neustale doprosovat a připomínat, protoze uz nejsem nejmladsi a nazadany petatricatnici pro sverazne devce uplne nerostou na stromech anebo jestli muzu stale doufat v nejakou romantiku a hezky pocit duvery, souzneni a lasky
To sem se skoro dojala