to si spolu radsi dejte mdma, bude to stal pulku a bude to mit aspon nejakej ucinek
::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Stenly »
absolutne nechapu smysl techdle veci, co ti jako nejakej cizi picus rekne co uz stokrat nepadlo?
to si spolu radsi dejte mdma, bude to stal pulku a bude to mit aspon nejakej ucinek
to si spolu radsi dejte mdma, bude to stal pulku a bude to mit aspon nejakej ucinek
MgA.juho.k »
Nám pomohl párový terapeut, od té doby spolu víc mluvíme a čistí se přirozeně vzduch. Sice manželství sice spíš udržujeme, protože moc nevzkvétá, tak pozitivní je, že si nelezeme moc na nervy. Většinou :D Pokud i on se vyjádřil ve smyslu, že by do párové terapie šel, tak třeba není až takový ignorant a naděje tam je?
doreen »
Sili (0:20:14): Nevím, jak ostatní, ale já to myslela komplexněji. Že by mohlo být dobrý pochopit, jak tě to, co popisuješ tady Sili (23:00:49): teď v dospělosti ovlivňuje. Třeba ne jenom ve vztazích. Ale tak třeba časem :)
Určitě je ale super, že to sám je ochotný takhle řešit, ale možná bych si ještě promluvila o tom, co od toho očekává(te). Sama zmiňuješ objektivní "radu". Tu vám žádný dobrý terapeut ale nejspíš nedá ;)
Určitě je ale super, že to sám je ochotný takhle řešit, ale možná bych si ještě promluvila o tom, co od toho očekává(te). Sama zmiňuješ objektivní "radu". Tu vám žádný dobrý terapeut ale nejspíš nedá ;)
Sili »
Jestli půjdeme nekam tak jedine spolu
Nema cenu nekomu rikat svoji pulku a cekat objektivní radu
Uz to navrhoval.
Proto se asi branim tomu videt to tak beznadejne. Protoze pak to sahodlouze resime, on uzna ze udelal chybu a ze priste se bude snazit poučit a ze nemam byt tak prisna, ze toho ma hodne a ze to nedela naschval a ze me ma rad a ze se bude snazit jeste vic a at mu dam sanci a jak to ma odcinit a ze to bude dobrý a tydle vidle
Nema cenu nekomu rikat svoji pulku a cekat objektivní radu
Uz to navrhoval.
Proto se asi branim tomu videt to tak beznadejne. Protoze pak to sahodlouze resime, on uzna ze udelal chybu a ze priste se bude snazit poučit a ze nemam byt tak prisna, ze toho ma hodne a ze to nedela naschval a ze me ma rad a ze se bude snazit jeste vic a at mu dam sanci a jak to ma odcinit a ze to bude dobrý a tydle vidle
utubutu »
Sili (23:00:49): a sebe mas rada/milujes?
Podporuju terapeutickou myslenku za ucelem utrideni myslenek a utvrzeni se v nastavenem smeru, ktery sama zminujes :*
Podporuju terapeutickou myslenku za ucelem utrideni myslenek a utvrzeni se v nastavenem smeru, ktery sama zminujes :*
uri »
chtel sem prispet, ale nemel sem vztah delsi, nez mesic vic jak deset let... budu radsi mlcet a jen popreju at se Sili docka vztahu po kterym touzi a nevzdava nadeji a nestreli se do nohy protoze cejti tlak casu
(mozna nech si zmrazit vajicka?)
(mozna nech si zmrazit vajicka?)
fleja »
doreen (10:54:39): "ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme".. tohle tesat :)
imho dělat ve vztahu kompromisy na straně lásky a pozornosti.. na to není člověk nikdy dost starej.
imho dělat ve vztahu kompromisy na straně lásky a pozornosti.. na to není člověk nikdy dost starej.
doreen »
Lord_Palda (4:44:50): +1
Sili (22:08:02): Neříkám, že společné koníčky nejsou důležité, často dost vypovídají o tom, jaký člověk je celkově. Svět se ale přece nedělí na nadšené aktivní střelce a lidi, kteří se zbraní panicky bojí.
I kdybysme se bavili o tom, že s věkem teda děláme nějaké kompromisy na svých ideálech, tak si umím představit, že je udělám právě na koníčcích, na místě, kde žiju, co vařím, kam jezdím na dovolenou... ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme. Koneckonců jsme zrovna uprostřed první vlny rozvodů a zároveň je většina lidí ještě naživu :D
Mně přijde - a ber prosímtě v potaz, že mám naprosto minimální info jen tady z nástěnky a dost možná jsem i trochu popletená - že tu čtu vlastně už několikátý příběh, který je úplně o tom stejném. Vždycky je to nějaký papírově kvalitní hřebeček, který se ale ukazuje jako zcela nepraktický pro partnerský život. Upřímně mi to nepřijde jiné, než ty ženské, co opakovaně skončí s nějakým násilníkem. A být na tvém místě, tak fakt zvážím nějakou terapii, protože jde vidět, že už jsi sama udělala na té sebereflexi dost práce Sili (23:00:49): a bylo by dost osvobozující to umět přetavit do praxe a optimalizovat výběrový proces.
Sili (22:08:02): Neříkám, že společné koníčky nejsou důležité, často dost vypovídají o tom, jaký člověk je celkově. Svět se ale přece nedělí na nadšené aktivní střelce a lidi, kteří se zbraní panicky bojí.
I kdybysme se bavili o tom, že s věkem teda děláme nějaké kompromisy na svých ideálech, tak si umím představit, že je udělám právě na koníčcích, na místě, kde žiju, co vařím, kam jezdím na dovolenou... ale dělat kompromis na tom, že budu vztahu bez lásky, ve kterém je mi dobře možná tři týdny ročně? Tak zle na tom imho v 35 ještě nějsme. Koneckonců jsme zrovna uprostřed první vlny rozvodů a zároveň je většina lidí ještě naživu :D
Mně přijde - a ber prosímtě v potaz, že mám naprosto minimální info jen tady z nástěnky a dost možná jsem i trochu popletená - že tu čtu vlastně už několikátý příběh, který je úplně o tom stejném. Vždycky je to nějaký papírově kvalitní hřebeček, který se ale ukazuje jako zcela nepraktický pro partnerský život. Upřímně mi to nepřijde jiné, než ty ženské, co opakovaně skončí s nějakým násilníkem. A být na tvém místě, tak fakt zvážím nějakou terapii, protože jde vidět, že už jsi sama udělala na té sebereflexi dost práce Sili (23:00:49): a bylo by dost osvobozující to umět přetavit do praxe a optimalizovat výběrový proces.
Sili »
Nemiluju ale chtěla bych.
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
A ted úplně slysim ten facepalm. Ale ono to neni vsechno tak jednoduchy a jednoznacny když to zijes. Ted nechci mluvit jako nějaká hlupka co omlouva chlapa co jí bije protoze on takovej neni a stejne jsem si to zasloužila. Ale temer vždycky kdyz se něco stane, je tam nejaky ale, objektivně. Ze jsme třeba uplne jasne nebyli domluveni, ze jsem mu třeba neodpověděla kdyz se na neco ptal tak nevedel přesně, že jsme se nepochopili a tak. Nejaka polehcujici okolnost kterou uznam az se vyvztekam. Nekdy. Nekdy zase mi prijde ze to on generuje tyhle nedorozumeni aby nebyla vina na nem. Ale prostě neni to crystal clear, sbal si svych pět švestek a tahni, ses kreten a tohle nema budoucnost. Ono by ji to melo, kdyby to fungovalo.
Kdyby no... Kazdopadne nemáme oba uplne historii fungujících vztahu v rodine a neměli jsme zadnej vzor. U nás doma konstruktivní reseni neexistovalo, vsechno jenom bud uražení se nebo urážení druhyho a vecny hadky nebo ticha domacnost. Omluva byla neexistující instituce. A ja se to chci naucit, odpouštět a jit dal, ne si hyckat zraneny ego jakoze on me urazil a poslapal protože zapomnel ze jdeme do divadla, to mu přece nemuzu odpustit. To můžu taky celej zivot zit v tom ze vsichni jsou na me zli a ja jedina chudinka dokonala nedocenena :D
Jenze je tezky najit tu hranici co odpustit a co uz ne, kdyz defaultne ji mas nastavenou na nulu.
Navic si nema cenu lhat do kapsy ze jsem uplne normalni běžné devce ktere s kazdym vyjde a je v kazdem kolektivu desne oblibene, pročež ma vhodnych napadniku na kazdym prstu hned deset dalsich. Jestli bych nemela vzit za vdek takovym, co ma i po mych výstupech jeste chuť na tom pracovat a snazit se ten vztah nejak vybudovat.
Bleh.... Tyhle vejzblepty rakete asi nechybely..... Meli jsme zůstat u té trojky :D
Sili »
Vidis, mne vzdycky prislo ze spolecny konicky jsou pro me důležitý, hledam parťáka se kterym budu mít společný témata a jak travit cas a ne někoho kdo se lekne ze střílím a chodim do posilovny protože sam radsi jezdi na motorce nebo chodi s klukama do hospody.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.
Nemiluju. Pokud to vubec jeste poznam. Na začátku jsem byla zamilovana a nadsena ze takovej kluk ma vubec o me zajem. A od te doby doslova az na par hezkych týdnu (doslova asi tři, za rok) jsem jenom zklamana. Zkazil mi svym pristupem radost snad ze vseho na co jsem se tesilo a vlastne jenom v kuse posloucham omluvy, vymluvy, duvody a sliby jak to bude lepsi. Na stridacku s tím, ze si vycitam ze to je vlastně moje chyba, orotoze kdyby mi to co dela a jak to dela tolik nevadílo tak by mohl být klid a vsichni spokojeni. Co kdyz je to moje vina a jenom to moc resim a hrotim.
doreen »
A miluješ ho?
Mně popravdě dost irituje tady to, že "s věkem" by měl člověk být víc tolerantní, mít nižší nároky nebo celkově nějak rezignovat. Imho to takhle nefunguje a pokud to je takhle náročný, tak je to prostě známka toho, že to není dobrý match pro život a to, že si jdete se stejným zápalem zapinkat badminton, to nevytrhne. Píšeš, že máte společné hodnoty, ale to, co popisuješ mi právě přijde jako dost značný hodnotový rozkol. Souhlasím s ostatníma, že pán je tak trochu dítě, a mít s někým takovým dítě jen proto, že "by možná v něčem byl i použitelnej", zatímco tě takhle vysává, že se už teď musíš starat o něj, je cesta do pekel.
A souhlas s ostatníma, že společný koníčky nejsou úplně zásadní. Naopak mi přijde fajn, když má každý něco svého, případně si můžete navzájem rozšířit obzory, nebo prostě začít něco společeného spolu.
Mně popravdě dost irituje tady to, že "s věkem" by měl člověk být víc tolerantní, mít nižší nároky nebo celkově nějak rezignovat. Imho to takhle nefunguje a pokud to je takhle náročný, tak je to prostě známka toho, že to není dobrý match pro život a to, že si jdete se stejným zápalem zapinkat badminton, to nevytrhne. Píšeš, že máte společné hodnoty, ale to, co popisuješ mi právě přijde jako dost značný hodnotový rozkol. Souhlasím s ostatníma, že pán je tak trochu dítě, a mít s někým takovým dítě jen proto, že "by možná v něčem byl i použitelnej", zatímco tě takhle vysává, že se už teď musíš starat o něj, je cesta do pekel.
A souhlas s ostatníma, že společný koníčky nejsou úplně zásadní. Naopak mi přijde fajn, když má každý něco svého, případně si můžete navzájem rozšířit obzory, nebo prostě začít něco společeného spolu.
Sili »
No
Ja prave nechci byt hloupá a odhodit chlapa ktery sve kvality ma kvuli tomu ze mam pocit ze nejsem dostatecne princezna
Co si budeme povídat, k princezne mam daleko a obcas se taky chovam nevybirave
Ja prave nechci byt hloupá a odhodit chlapa ktery sve kvality ma kvuli tomu ze mam pocit ze nejsem dostatecne princezna
Co si budeme povídat, k princezne mam daleko a obcas se taky chovam nevybirave
utubutu »
No, muj muz je presny opak meho planovaciho ja. Dovolenou by zrejme ani nezaridil, vsechny organizacni veci stran spolecneho zivota, domacnosti a ditete jsou na me. Ale da se s nim o tom mluvit, rekne mi na to svuj nazor, najdeme shodu a ja pak provedu vykonnou cast dane zalezitosti.
Taky mu pripominam, ze potrebuju vic pozornosti a doteku, ale zaroven vim, ze na tom nase laska a partnerstvi nestoji. Vim, ze se o nej muzu oprit, ze kdyby slo do tuhyho, tak to vsechno taky zvladne sam a zaroven je to pro me skola, ve ktere se ucim nelpět tolik na planech a byt vic flexibilni.
Jako pokud chci, aby bylo neco podle me, tak pak nemuzu frflat, ze to musim udelat.
Na druhou stranu ma takovych kvalit, ktere jsem u jinych nepoznala, ze vim, ze mi stoji za to s nim byt (navzdy?), i kdyz se ke mne nechova jako princezně.
Pro zasmani - kdyz se nas oddavajici ptala, co na tom druhem mame a nemame radi, K. rekl, ze nema rad muj smysl pro humor. Existuje neco, co je pro me vic typicke? Tak si rikam, jak vlastne musi trpet...? :D
Taky mu pripominam, ze potrebuju vic pozornosti a doteku, ale zaroven vim, ze na tom nase laska a partnerstvi nestoji. Vim, ze se o nej muzu oprit, ze kdyby slo do tuhyho, tak to vsechno taky zvladne sam a zaroven je to pro me skola, ve ktere se ucim nelpět tolik na planech a byt vic flexibilni.
Jako pokud chci, aby bylo neco podle me, tak pak nemuzu frflat, ze to musim udelat.
Na druhou stranu ma takovych kvalit, ktere jsem u jinych nepoznala, ze vim, ze mi stoji za to s nim byt (navzdy?), i kdyz se ke mne nechova jako princezně.
Pro zasmani - kdyz se nas oddavajici ptala, co na tom druhem mame a nemame radi, K. rekl, ze nema rad muj smysl pro humor. Existuje neco, co je pro me vic typicke? Tak si rikam, jak vlastne musi trpet...? :D
Sili »
Ja vim samozrejme ze mi nikdo nemuze říct udelej tohle nebo tamhleto, zvlast kdyz ma jenom polovinu informaci a jeste z druhe ruky. Ale občas neuškodí slyset cizi nazor obecně a utridit si myslenky
Myslim ze ta shoda na hodnotach by tam teorieticky byla, ale prakticky provedeni pokulhava na jeho strane protoze je sebestrednej a naprosto nepozornej. Coz já vyhodnocuju jako nedostatek snahy a zajmu. Na moji strane zase hapruje ta vule s tim pracovat, protoze mu to odmítám usnadnovat nejakym pripominanim cimz samozrejme neminimalizuju ten prostor a prilezitost byt nasrana. Ale ja bych chtela aby ten druhej na me myslel a veci si pamatoval sam od sebe, ne protože ho upozornuju a připomínám se. Ne ze vlastne uz ani nepocitas s tim, ze ten druhej dodrzi co slibil a vis, ze default je ze se na nej nemuzes spolehnout a budes na 90% opet zklamana.
Zase ma to i pozitiva... Většinou uzna chybu, nasype si popel na hlavu, slibi se ze příšte bude víc snažit, neco se zlepsilo, neco teda ne. Ale chce na tom pracovat. Ja jsem ten kdo už nechce davat desátou sanci a koho uz nebaví cítit se neglected.
Kdyz to takhle reknu, dusuje se ze to tak neni, ze me miluje, ze na tom chce pracovat, ze to casem vyladime, ze to je hlavne o komunikaci a blablabla
Zní to konstruktivne ale me uz nebavi to poslouchat po kazdym poseru
Zase je krasnej, mladej, perspektivní, bezdetnej, zdravej, mame spoelcny nazory, koníčky, predstavy o budoucnosti, ma se mnou trpelivost a chová se ke mne hezky
Myslim ze ta shoda na hodnotach by tam teorieticky byla, ale prakticky provedeni pokulhava na jeho strane protoze je sebestrednej a naprosto nepozornej. Coz já vyhodnocuju jako nedostatek snahy a zajmu. Na moji strane zase hapruje ta vule s tim pracovat, protoze mu to odmítám usnadnovat nejakym pripominanim cimz samozrejme neminimalizuju ten prostor a prilezitost byt nasrana. Ale ja bych chtela aby ten druhej na me myslel a veci si pamatoval sam od sebe, ne protože ho upozornuju a připomínám se. Ne ze vlastne uz ani nepocitas s tim, ze ten druhej dodrzi co slibil a vis, ze default je ze se na nej nemuzes spolehnout a budes na 90% opet zklamana.
Zase ma to i pozitiva... Většinou uzna chybu, nasype si popel na hlavu, slibi se ze příšte bude víc snažit, neco se zlepsilo, neco teda ne. Ale chce na tom pracovat. Ja jsem ten kdo už nechce davat desátou sanci a koho uz nebaví cítit se neglected.
Kdyz to takhle reknu, dusuje se ze to tak neni, ze me miluje, ze na tom chce pracovat, ze to casem vyladime, ze to je hlavne o komunikaci a blablabla
Zní to konstruktivne ale me uz nebavi to poslouchat po kazdym poseru
Zase je krasnej, mladej, perspektivní, bezdetnej, zdravej, mame spoelcny nazory, koníčky, predstavy o budoucnosti, ma se mnou trpelivost a chová se ke mne hezky
