guano »
Stenly (23:00:32): ano, mě právě zajímalo, co stálo za tim "rozesmálo"; oprostim-li se od toho popisovanýho pláče a la scéna z filmu a toho, co to tam údajně spustilo, důvod, proč jsem měla potřebu reagovat, nebylo nutkání vysvětlit, že někdo "má pravdu!", ale že mi přijde důležitý brát v úvahu to, že se někoho něco může dotknout. jasně, pokud člověk popustí uzdu fantazii, naskočí mu hned myšlenky jako že nikdy nepůjde nikomu nic říct atd., ale než se někoho "dotkne všechno" a bude ti chtít "něco nařizovat", je tam určitě velkej prostor. přijde mi to podobný jako v běžnejch mezilidskejch vztazích, někdo ti řekne, že se ho něco dotklo, a buď se můžete bavit o tom, co to bylo, kdo to měl jak v úmyslu apod., nebo to rovnou smáznout, že si někdo vymejšlí, neni důvod něco probírat a blbost. samozřejmě si uvědomuju, že je tu spousta okolností, nejen že jak moc je to blízkej člověk, ale i jak moc se cejtíš pod tlakem atd.
vygooglila jsem si toho Petersona, pár článků a komentářů, nemám teď čas sjíždět všechny přednášky, ale pochopila jsem, že je to pro mnohý zřejmě charismatickej řečník (číst komentáře, kde někdo píše, že byl loser, ale on mu změnil život, mě až zarazilo) a že zřejmě nenatáčí nic, kde by chrlil nějakej hejt. umim si ovšem představit, že když je pro některý lidi jakýmsi guru a dostává se mu prostoru, bude zřejmě vypouštět i něco kontroverzního - tim víc prostoru dostane a tim mocněji se bude cítit. jak jsem už zmiňovala, označovat v diskuzích někoho za "nácka" mi velmi často přijde neadekvátní, dát razítko a zavřít složku, hm (asi jako „neomarxista“, ani nevim, co si pod tim konkrétně představit). každopádně naprosto rozumim tomu, že jeho prohlášení na někoho může nějak působit. v momentě, kdy je někdo citovaný spasitel, který mluví o mužích/ženách a něčem jasně daným, pravděpodobně tě to tehdy, pokud řešíš svou identitu, zasáhne. ovšem pozor, narážim teda hlavně na to, že někdo někomu určuje, co by mu mohlo a mělo, resp. nemělo vadit. jak o tom mluvit a co s tim dělat, jak najít společnou řeč, to je věc jiná!!
upřímně jsem se za svůj život nesetkala s tim, že by někdo kolem mě mluvil o 64 pohlavích, ale za poslední měsíce jsem to zaznamenala - a to číslo bylo mezi 40 a 70 - právě v různejch pohoršenejch diskuzích. ve výsledku jde pravděpodobně o gender, a ne pohlaví, což je pro některý stále problém rozlišit, a i tak - když jsem to dala do googlu, první, co na mě vyjelo, bylo hlavně to, že to nabízí fb, aby tedy umožnil někomu najít co nejpřiléhavější označení. nevim, co podle tebe znamená legalizace toho. přijde mi, že se timhle číslem obvykle ohání ti lidi, který chtěj poukázat na "absurditu" a "nesmyslnost" požadavků těch "nenormálních", zatimco jsem zaznamenala, že v realitě by lidi jednoduše ocenili, aby nebyli zeměšňováni.
troufla bych si říct, že neexistuje nikdo, kdo si myslí, že vystavenej divnej pohledům nebo útokům je člověk jen tehdy, pokud je homo. to, že se s něčim potýkají nárazově nebo kontinuálně na různý úrovni konkrétní jedinci nebo určitý skupiny, neznamená, že by něco mělo bejt přecházeno. vždycky lze říct „a co jako, tamti taky“ nebo „a tamhle ještě hůř“, aplikováno na libovolný situace, a tim se nevyřeší nikdy nic. to, že já něco nepotřebuju nebo já bych neřešila, neznamená, že to celkově popřu nebo zlehčim.
myslim, že rozdíl mezi metalistou na katolický škole a "teplym" je zásadní jednak v tom, že první zmíněný je otázka volby (navenek ve stylu oblečení, výběr nějak zaměřený školy), jednak v četnosti a intenzitě urážek (stačí rozkliknout libovolnou diskuzi, od napravování po likvidaci, plus jak jsem řikala, promejšlení situací na ulici, v kolektivu), což je završený i právem. co to má společnýho, je výskyt někoho v okolí, kdo musí ventilovat nějakej vnitřní hejtík a křičí, když mu dá někdo najevo, že to třeba neni úplně ok.
já asi rozumim, co ti vadí – to, co píšeš, čtu tak, že máš pocit, že jsou menšiny (v rámci menšin, se kterýma ty a lidi, s nimiž sympatizuješ, nemáš problém), který se cejtěj ublížený věcma, který považuješ za banální, a nejen že v tobě chtěj vyvolat pocit viny, tak ještě chtěj, aby se kvůli nim změnil nějakej zavedenej řád, byla jim věnována větší pozornost atd.
do určitý míry to chápu, za poslední roky se na nás valí velký množství všeho a člověk má oproti předchozím letům pocit, že to, co řekne, „se nesmí“, jinak bude označen za bůhvíkoho a ještě přijde sankce. je to bohužel hrozně nepříjemnej vedlejší efekt toho, že konečně některejm lidem bylo dáno najevo, že jejich jednání není v pořádku, a pořád vlastně probíhají pokusy o to vybalancování.
umim si taky představit to, co může bejt iritující v běžnym kontaktu – když je někdo ověšený různými odznáčky, má něčeho plný profil (ať už je to cokoliv) a vyloženě čekáš, kdy už „to“ během hovoru přijde.
problém je, že ty pokusy o vybalancování, o kterejch píšu, vyžadujou oboustrannou vstřícnost z obou stranu. blbý je, že pokud jde o zvláště o menšiny, který jsou kvůli něčemu, co nemůžou ani změnit, jen o pár set km dál perezkvovaný, vyčerpávající zatínat zuby a čelit všem těm „názorům“ na svou existenci. kdo v tý menšině neni a nedokáže se vcejtit, se pak zase cejtí pod tim tlakem.
píšeš, že znáš gaye, který sere, že je na venek zastupuje nějaká úchylná dementní hysterická menšina. je jasný, že kdybys udělal nějakej průzkum, názory se budou pohybovat po celym spektru, jedni budou vytýkat druhejm, že jsou uřvaný, druhý prvním, že jsou lhostejný. jasně že se pak na zásadních otázkách třeba neshodnou šedesátnice na horské chatě s životní přítelkyní, čtyřicetiletý manažer s milenci a dvacetiletá osoba, která o sobě mluví v plurálu. jasně že musíš bejt nenápadnej nejen v rámci většiny, ale i menšiny, abys měl klid, a samozřejmě tě to rozrušuje u ostatních. když navíc čteš "nevadili mi, ale teď bych je bil", tak jasně že někomu hlavou zákonitě projede, že "ten vykroucenej nám to teď vše zkazil". to je to, co pisatel v diskuzi (a později týpek na ulici) nezažije - kdyby někdo napsal, že kvůli krádeži blonďákem má někdo chuť bít všechny, řekne si jasně a vypne to. než to přesáhne určitou hranice, bude mu to připadat absurdní, ale zároveň se začne bát. a aby neprovokoval, vezme si radši čepici. a přemluví i kamaráda, ať se obarví. tohle fakt chceme? je to bizarní, že jo?
napsal jsi, že normálním lidem je u prdele, jestli je někdo gay, pokud se chová normálně. jak to myslíš, ale potíž je v tom, že spousta lidí pokračuje, že „je to ok, pokud…“, a to obvykle znamená, že jsou na menšinu kladeny mnohem větší nároky, který pak sama často může přijímat. myslim, a teď mluvim o rozvinutejch zemích, že LGBTQ+ v vědomě i nevědomě žijou v tom, že „když budeme hodný, nechaj nás bejt“. často mi pak přijde (hořce) úsměvný, když se politici, kteří by rádi ledacos omezili, oháněj tim, že „mají kamarády homosexuály“, ideálně „a ti s tím taky souhlasí“. kamarád gay, který má jasnou představu o mužství a svatbu nepotřebuje, se politikům a diskutujícím perfektně hodí jako opora v argumentech. jako když má někdo kamarádku, která bude řikat, že si myslí, že by volební právo měli mít jen muži. vidíte, je to žena, a sama toto podporuje.
všemi těmi odstavci jsem chtěla říct primárně to, že to, že si lidi mnohdy neuvědomujou, že to, co dělaj/řikaj, má na někoho větší vliv, než by si mohli myslet. i když sami tomu nepřikládaj důležitost a vůbec tu možnost ani nepřipouštěj. že to fakt neni jen o nějakejch uřvancích, co ublíženecky rozcupujou vše, ač se tak první pohled může zdát.