popel »
Ony snad nejsou jen dvě možnosti, a to motýlci a sjetost z hormonů na jedný straně, nebo naprostá apatie na druhý straně. Ale neumim si představit, že bych chtěla být dlouhodobě s někým, s kým by to nezačalo motýlkama a po nějaký době nedošlo k nějaký klidnější stabilnější podobě vztahu založenýho na hlubších kvalitách (jako je důvěra, asi těžko definovatelnej pocit blízkosti, jistá forma nefanatický oddanosti), a dost stěžejní je to, jestli si druhýho člověka mám taky proč vážit (zase v širším významu slova). Jestli, SIli, vidíš svýho partnera tak, jak ho tady vykresluješ, tak to není zdravý. Když potřebuju pomoct s nájmem, najdu si spolubydlícího, ne partnera. Když potřebuju pohlídat psa, najdu si psí kamarády, nebudu s někym jenom proto, že udrží vodítko.
S tím psem to taky máme dost jinak, já ho vidím jako čistě svůj závazek a svoji starost. Těžko bych mohla být s někým, kdo by neměl rád mýho psa, ale zároveň by mě nenapadlo po někom vyžadovat, aby se mi o něj staral.