guano »
no, já to myslim tak, že to odtržení od internetu chápu tak nějak tehdy, když je člověk starší, ne že zrovna ten tvůj přítel je. (jednalo se mi konkrétně o to používání za účelem nákupu něčeho, že když to neovládá, tak ok, ale zase dělá něco jinýho...)
na druhou stranu, z toho, co píšeš v tomhle dalšim příspěvku, mi už on nevyznívá jak tak hrozně tragicky, spíš prostě trochu mimo a hlavně pohodlně. nemůžu si pomoct, ale taky mi přijde, že tě to do určitý míry uspokojuje, jak zdůrazňuješ, co všechno jsi udělala. no nevim, jak ta komunikace mezi váma vypadá... tak jestli se těší a pohodička, tak to prostě působí tak, že nojo, proč by to dělal, když to přítelkyně udělá, ta je schopnější, navíc nevim, jak s nim mluvíš, a jestli prostě teda nežije v tom, že se od něj nic nečeká (v tom smyslu "už od tebe nic nečekám"), nebo teda "prosimtě, aspoň tu jedinou věc udělej" (která se just nevyvede!). prostor pro to nemá a možná ho ani nepotřebuje. kdyby to nebylo zařízený, tak by to prostě nějak bylo, asi by bez tý jeskyně přežil. takže je otázka, jestli je prostě laxnější, nebo jestli je to dítě, nehne ani prstem atd. prostě je jedna věc nějaká pohodlnost, mít někoho, kdo se postará, zařídí a vedle toho prostě neschopnost, hekání, otravování, nespoleh, takový trochu parazitováníčko.
na co jsem narážela, a co já vidim jako to jádro, jako to, co mi přijde děsivý, to nahlížení na přítele jako na někoho tak nějak wtf (takový to "nojo, ten můj blbec"). určitě, hádky jsou příšerný a deptající, taky mi to nedělalo dobře, ale právě třeba nerada někoho urážim, to je zase takový to divný rozložení "moci".