Sammy »
Debilně no :)
Když se se mnou rozešel Vojtěch, tak tam jsem řekla, že se stěhuju, v bytě nezůstanu, takže jsem začala hledat nájem a mezi tím přespávala u mámy, která bydlela vedle. On v bytě zůstal a našel si spolubydlu.
Když jsem se rozcházela teď naposledy, tak jsem přemýšlela, jak to uchopit, ale po těch traumatech, co jsem měla z toho "napůl" společného bydlení po rozchodu, jsem fakt nevěděla, zda se rozejít a pak něco začít hledat. Navíc teda H. je hodný kluk, to vím, že by mě nevyrazil nebo tak (bydlela jsem v jeho bytě) a to bydlení by nebyla taková hrůza jako předtím, ale stejně.. takže jsem byt začala hledat ještě předtím, než jsem to řekla. A bylo to teda fakt hrůzné, ale nelituju toho. A až když se mi něco začalo rýsovat, tak jsem se rozešla (ne jakože z čistého nebe, už x měsíců předtím jsem mluvila o nějaké své nespokojenosti, měsíc předtím o možnosti, že bych se odstěhovala a zkusili jsme to jinak atd.). A nakonec to společné bydlení, když už jsme se rozešli a já čekala na nastěhování do svého, bylo víc v pohodě než to "normální" společné bydlení. Takže fakt záleží.
Psi jsou zvláštní kapitola. To teda nikdy V. neodpustím, že se na ně vysral a nechal mě v tom samotnou. H. se s nima nárazově vídá, teoreticky mi je i občas pohlídá, ale to je tím, že spolu vycházíme dobře. Ale moc toho nevyužívám, jen v největší krizi..