::R@keta >> Generation Web Vol.2>>

Stenly » Sili (20:57:10):

Sili » Budes s nim mluvit? Kdy se dozvime pokračování? :)

Lord_Palda » popel (8:43:25): asi jsem to napsal moc zjednodušeně, samozřejmě takto extrémně to myšleno nebylo

Sili » Díky :)
Ale dozvěděla jsem se akorát to že mám přijít v pondělí k někomu dalšímu

wwriter » Když už se tady chvíli řeší co kdo zaplatit, přidám svou zkušenost do mlýnku.
V době kdy jsem žil s přítelkyní u mě v bytě, domluvili jsme si to předem a oba s tím souhlasili. Já platil inkaso a vše spojené s chodem domácnosti, ona jídlo a auto. Po devíti letech sice přišel rozchod, ale tohle fungovalo až do konce.

Sili » Zase na druhou stranu to by tam mel jako bydlet zadarmo? Tohle je vzdycky otázka kdyz jeden uz něco splaci a druhej se ma nastěhovat. Nevim jaka je spravna odpoved, ale platit pulku baraku co nebude nikdy muj je spatne, bydlet tam zadarmo taky, ale asi bych to videla jako platit neco co bude vyhodny pro oba, jednomu se ulehci a druhej bude platit stejne nebo min jako predtim a k tomu komfort baraku. Zase popel nema statek s latifundiema. Myslim ze posekat zahradu, přispět na remeslnika a za to se válet pod pergolou a u bazenu se psama neni takova obět. Ale asi dle vkusu kazdeho soudruha.

Nechci popel uplne, aby to prave význelo jako hele silipina se ma hůř to abych drzela hubu a byla spokojena. Jdu se mu omluvit. Stejne kazdej problem je jenom tak závažnej jako pripada tomu kterymu cloveku, nelze objektivně hodnotit co ti ma a co nema vadit. Mas pravo pro sebe chtit minimalne to co můžeš sama nabídnout.

Ja jela z uvn z mri hlavy protoze mi furt nemuzou prijit na duvody upornych bolesti a on se ani nezepta jak to probehlo. Proste total nezajem. Ale kdyz dojdu na reseni, tak si poslechnu ze se mnou chce rodinu, barak, život, ze jsem pro nej ta pravá, nejdůležitější, ze ho delam lepším, chybejici dilek do skladacky, ze se omlouva, polepsi, zmeni atp atp
Úplně v rozporu s realitou ale. Takže babo rad. Ja se zatim pokaždé nechala ukecat a pokazde toho litovala.

Asi bych se zamerila na to, jak se s tim clovekem citis, dokazes si predstavit spolecnej zivot a budoucnost? Mas radost kdyz jsi s nim? Hreje te to u srdíčka? Myslis na nej? Styska se ti? Tesis se na nej? Pokud ano, možná bych zkusila jeste rozhovor o tom, ze sis neuvedomila jaky to z jeho pohledu muze byt, ze mu nedavas na vyber, ze se to snazis chápat, jsi přístupná jeho argumentaci a jestli jste schopni a ochotni vymyslet nějaký kompromisni reseni nebo mu to za to nestoji nebo co teda udelat pro to abyste byli spolu a byli oba spoko. Uvidis co ti na to řekne. Pro klid svoji duse ze jsi se snazila. Ale nedopadni jako ja, sto rozchodu, sto sanci, sto zklamani a tak furt dokola.

Ja jenom ho vidim tak mi jde nalada dolu a snazim se rozptylovat myšlením na to, ze jednou budu snad stastna s nekym jinym.

Lord_Palda » popel (20:04:53): no ne, víš co, taky máš jinou úroveň toho co jsem ochotný dělat na svojem a na "cizim", nebo "polocizim/polomojem", jakmile jsem se dozvěděl že byt můj nebude tak jsem taky zastavil veškeré investice i když by ti nějaké chtělo, ale prostě na to kašlu:D

Sili » Lol
Ten muj, co stridave neni muj, bere dvakrát vic nez ja, plati 12k za garsonku, kde spi na pohovce, takze ja k nemu nemuzu, jezdi on ke mne, nedava mi nic, restaurace platime priblizne napul, mozna on trochu víc a kdyz jedeme na dovcu, tak vsechno hezky napůl do koruny a vubec ho nezajima, ze beru polovinu a z toho jeste cca půlku dam za hypo.

Snad jedine na benzin mu neprispivam, kdyz jedeme jeho autem :D
Ale do kina se pozvat nechá bez uzardeni.

Vsechny veci ohledne auta i bytu resim ja. Kdyz se mi prehrivala zasuvka kvuli odporu na nejakym z dratu, tak jsem ho tak dlouho upomínala, az jsem si nasla navod a rozdelala to cely sama, zkratila zkorodovanej drat a doufala ze nevyhorim.

Toliko k financim a predstave o tom, ze chlap je od toho aby ses o nej mohla opřít :D

guano » chápu, tohle je pitomý, uf. je velkej rozdíl vzít psa na veterinu a strávit čas s opravářem a řesit komín a čističku. do tohohle se fakt promítne řada věcí: jaký má kdo návyky z domova (lidi z bytu nejsou zvyklí řešit věci jako lidi z baráku), vůle (ochota lidí z bytu se to naučit, protože to chtěli) a pak nějaký osobní nastavení. to, co píšeš, je pro nějaký lidi běžná norma, na baráku pomáhali odmala, jsou na to zvyklí a ještě maj podobnou představu o spolužití. a samozřejmě takhle z fleku jde říct, že by sis měla najít někoho, kdo to vidí jako ty, protože pokud někdo v baráku fakt bydlet nechce, tak jakákoliv činnost by byla jen podřizování se tvejm preferencím. pořídila sis dům, kterej je na provoz náročnej, a logicky na to nechceš bejt sama. pro někoho to ale může bejt dost velký sousto. nějaký "chci oporu" je abstraktní, ale tady někdo, kdo to nemá nastavený stejně jako ty, může číst, že ti to trochu přerůstá přes hlavu (provoz baráku, hypotéka, nákladná péče o psy) a očekáváš, že z tebe někdo to břemeno sejme ("zařiď, ať to mam lehčí a necejtim se na věci pořád sama"). chápu, že to možna bereš tak, že když spolu chodíte, proběhly všechny seznamovačky a klape vám to, tak veškerý další úkony směřujou do budoucna, tzn. např. i další pes bude roky "ve vašem společném životě". ochotně to platil a nárazově ti vypomáhá, takže z toho máš dobrej pocit, ale je otázka, kde je ta hranice. přijde mi, že se na ní neshodnete a je přitom vlastně posunována, viz věta, jakkoliv míněna s humorem, kdy udělá základy na kůlnu. myslim, že toho na něj skutečně může bejt moc, co se týče toho, co "by měl" dělat. přijde mi, že věci jako komín nebo nějakej kal jsou úplně mimo něj, a pokud by se do toho pustil, tak je to velká oběť, zatímco pro tebe to má bejt to, co se konečně děje. napadá mě, že může mít pocit, že má někomu zajistit vytoužený život, zatímco ten jeho se nějak ztratí. na druhou stranu nevím, co očekává on od tebe (zda ty mu něco zařizuješ kromě té zmíněné krabičky s jídlem). ber to tak, že jen nadhazuju, co mě k tomu napadá, navíc připouštím, že do toho částečně promítám i nějaké své aktuální věci.

Lord_Palda » jakože, abych mohl dřít na zahradě na baráku mě přítelkyně, které navíc platím nájem za to, že někde bydlím tak taky nejsem hrr do toho jít:D

Lord_Palda » popel (19:30:12): detaily neznám, ani mě nezajímají popravdě :D

ale jako víš co, vem si, že bydlíte spolu, je to super, ale co když umřes? barák zdědí tvoje rodina, jeho vykopnou, a tam kde se o to staral jakože v nájmu, taky nemáš úplně tu motivaci něco pro to dělat, ono to má jakože dost navazujících věci, které s tím souvisí

Lord_Palda » popel (19:10:16): je to v pořádku, chceš staromódní manželství, což borec ve svém věku nechtěl, fair point.

Protože co popisuješ znamená společný majetek, poresit hypotéku na dva, finance, péči, jakože mamka měla trochu podobný, trochu jiný pribeh:
před 10 rukama si našla staršího borce, postavil barák, ona mu na něj částečně půjčila, což jí splatil, ale v zásadě mu prispivala na provoz baráku když tam bydlela, což jsem se dozvěděl až později že když nás (mě, zenu a deti) zval ať tam spíme na vánoce, že mu platila zvýšenou vodu apod. to kdybych věděl tak tam nejedeme

došlo to tak, že si koupila byt a je tam jen když chce, když ve stejném městě má i práci, tak je tam často, ale může se kdykoliv sebrat a sem tam na zahradě s něčím pomůže, ale dost si vyjasnili jak to bude, když jedou na dovolenou tak nějak spolu, ale mají jasně rozdělené, že už to není její doma, ale ale takový podzimní friends with benefits, a jakmile borec umře tak vše dědí jeho dítě a mamka odchází středem, že tam dřív koupila nějaké věci už neřeší, ale mají oba podzim života, takže je to taky jiné než být v našem veku

guano » popel (18:05:49): je tady spousta věcí, který by bylo potřeba dopsat, aby byl obrázek komplexnější, jelikož tohle jsou fakt jen útržky. třeba to, že jste si pořídili druhýho psa společně, je dost důležitá informace (ale chápu, že se ti to tady nechce psát). nedokážu si bez větších podrobností úplně představit, jak a proč to za těchto okolností probíhá. proč jsi to vůbec chtěla ty? to je to štěňátko, které "si jezdí po večerech hladit"? nějak jsi doufala, že pes je jasným signálem pro krok vpřed?
ono je jasný, že zabředneš do myšlenek, jestli jsi to neposrala tím a tím. jenže to neni vždy jen tak, nebo tak. je dost možný, že jsi na něj tlačila a ničemu to nepřispělo, zároveň to neznamená, že kdybys netlačila, něco se změní. nikdo ti nemůže říct, že kdybys nespěchala, za rok by se nastěhoval s jásotem. naopak je dost možný, že tato situace by mu mohla přijít natolik výhodná, že by si, ničím tlačen, takto zvykl. prostě se stává, že ti něco vadí, ale toho člověka máš prostě ráda, a tak v tom jsi dál a dál, dokud tě někdo/něco donutí fakt něco rozseknout.
přijde mi fakt důležitý si pojmenovat, proč to chceš, tzn. íšeš o pocitu jistoty, který získáváš tím "doma" - co to pro tebe znamená přesně, jestli je to "strach ze samoty" apod. neřikám, že je to nějaký těžký psychologický cvičení, a možná je zkrátka jen jednoduchá odpověď. já jenom že já přesně vim, z čeho konkrétně (který momenty) mam nepříjemnej pocit tak velkej, že trumfne i veškerý drobnosti a la "probudíme se vedle sebe". a jak řikám, je i rozdíl mezi "doma ve městě" a "doma v baráku". a pro tebe je jen jedna možná varianta, to je stěžejní.
já si myslim jak to, že je někde (ano, bohužel ne teď před tvými dveřmi) spousta kluků, s kterými bys toto řešit nemusela, naopak by to ocenili. takže ano, je dobře, je dost možný, že se nakonec později ukáže, že tam těch háčků třeba bylo více, přijde mi, že něco jsi, byť opět s nadsázkou, naznačila. zároveň fakt nevíme, jak jsi s ním co probírala. nevim, zda máš pocit, že jinak jste si fakt sedli, byla by škoda o něj přijít a nedali jste oba dost prostoru svejm obavám a vizím. jako asi to nebylo "ee někdy, nevim, nech mě" a k tomu "ti to trvá, chci domov", ale jestli jsi fakt slyšela např. "hele, já se asi bojim, že bych nezvládl .. nevim, údržbu kotle (?) ... a ty bys to očekávala / "cejtim se hrozně pod tlakem, proto uhejbám" ... nějaký konkrétní věci a konkrétní obavy. to, že je "pohodlný bejt sám a mít práci hned vedle" je totiž dost zřejmý. chápeš. nevim, zda jsou vám oběma jasný ty "benefity". možná někomu nestačí jen "jistota" a "mít rád". nechci teď teoretizovat, ale když jsi tu psala o té jeho nedochvilnosti a celkově mám pocit, že más hodně věcí pod kontrolou, nemůže mít strach prostě z toho, že nebude mít volnost? nemluvim o tom jít s kamarádama, ale nevim, zda to neni např. tlak na přesnost, představy o úklidu a podobně. zní to jako zdánliva banalita, ale nadhazuju myšlenku, jestli právě nevyužívá možnosti mít s tebou to hezký, ale pak odjet do svýho, "kde bude mít pokoj". nevim, zda jste se o tomhle konkrétně bavili a jestli se vás to vůbec týká. já jen že to je třeba jedna z věcí, která je do určitý míry blízká mně: některý lidi ve mně v životě vyvolávali pocit, že pokud by se jednalo o bydlení, byly by ty jejich návyky "správnější", což je dost stresující.

Lord_Palda » Sili (18:32:26): tvl tak už jsi asi svobodná :D

Sili » To jsou vysmaty smajliky

Sili » Ne
My spolu ani nebydlime ????????????

Lord_Palda » Sili (17:45:02): to jsi na tu dovolenou jela se spolybdlicim? :D

popel (18:05:49): mě to hodně připomíná diskuzi, kterou jsem vedl kdysi s gay spolužákem, který do značné míry svou vztahovou nestálost promítal do absence spojovacího prvku - jakože bez toho dítěte jsou tak nějak jako lepší spolubydlící ale už vlastně kromě toho se občas vidět není vlastně potřeba plánovat budoucnost, zvlášť když většina milníků je už za ním a v podstatě teď už je to jenom o tom - "přežít až do smrti"

Sili » popel (15:30:28): no vidis, a to pul hodiny zpozdeni bych presla bez pozastaveni

Ale neprijit vubec a napsat za tri hodiny jako haha usnul jsem, to mi fakt nepřijde ok.
Dalsi zprava ve smyslu abych nedelala problemy z malickosti
Dalsi zprava ze to ti jako nebylo divny ze tam nejsem, proc si mi teda nezavolala abys me vzbudila?
A korunu tomu nasadil treti zpravou ze na dovolene jsme utratili 7158,- a qr kod na 3579 kc at mu poslu pulku :D

guano » popel (16:34:27): já to chápu, ten smajlík by sice podtrhl nadsázku, ale obsahově je tam to, co ty, logicky naštvaná a smutná, prožíváš, ne? tzn. "pokud nemá jasno hned, ať si radši nezačíná", viz teď níže. chápu, jak jsi to myslela, máš to v sobě nějak nastavený a nerozhodnost a neurčitost tě prostě nebaví. myslela jsem to tak, že i když ti týpek na začátku odkýve, že do roka rozhodně s někym bydlet chce, tak to pak tak bejt stejně nemusí, ale samozřejmě chápu, že to aspoň padlo a máš pocit, že někam směřujete, ne že je to neurčitý a ještě máš pocit, že je ten druhej málo zaangažovanej a ty se snad něčeho dožaduješ...
já chápu tebe i jeho, ač se upřímně spíš víc nacházím v tý jeho pozici. ono to zdánlivě vypadá jednoduše, lidi se potkaj, rozumí si, neni jim patnáct, tak je nějak "logický spolu začít bydlet" (nastavení hodně lidí a společnosti, ja jsem otázku "a proč spolu nebydlíte" a její varianty jeden čas dostávala pořád). ale nevim, jestli to jde tak snadno uchopit. vlastně mi přijde i dost důležitý si umět odpovědět na to, proč vlastně člověk s někým chce/nechce bydlet, a pak o tom i s tim druhym mluvit. přijde mi totiž, že hodně lidí žije v tom, že "to je přece jasný, bez bydlení to neni vážnej vztah", aniž by o tom uvažovali nějak víc. neberme teď v potaz praktickou stránku, např. výše nájmu či výhodnější dojíždění. já totiž třeba nemám myšlení nastavený tak, že aniž bych brala v úvahu někoho reálnýho, tak už tam mám koncept. když mi někdo řekne, že "hele, je mi tolik a tolik, přijde mi normální s někym např. po roce vztahu bydlet, jinak to nemá cenu", tak mě to rozhodně vyleká a odradí - a zároveň mě teoreticky odepíše i tento člověk, i když si třeba jinak rozumíme. což mi přijde smutný, jelikož já netvrdim, že je to pro mě něco zapovězenýho, ale teprve tehdy, když se s tim člověkem budu cejtit dost dobře a bezpečně, o tom budu uvažovat. jelikož tehdy uvidím konkrétní benefit, tzn. s timhle konkrétním člověkem je mi natolik dobře, že mi to přijde jako lepší varianta než bydlet sama. a počítala bych s tim, že si o tom můžeme promluvit a budu skutečně chápana a obavy budou rozptýleny, ne styl "ok, nojo, těžký, pff, stejně nechápu, počkám teda no". rozhodně netvrdim, že s někým takhle jednáš a nebo že se v touze po bydlení s někým odráží nějaká míra lásky, to absolutně netvrdim. roli může hrát nejen strach ze ztráty vlastního prostoru jako takovýho, z něčeho "jejich", ale i to, že některejm lidem může bejt nepříjemný, že jdou "k někomu", ne s někým do novýho. tady zrovna ve tvym případě je to tvůj dům a vše kolem, včetně psů, což sis vybírala dle svých preferencí pouze ty.
jak řikám, já tě chápu, má to tak hodně lidí a je to běžná záležitost. to, že nechceš "roky čekat, než to někomu bude připadat dostatečný", je požadavek, kterej je úplně ok, že máš, a myslim, že hodně lidí to vnímá podobně. a pokud ti vadí, že přijíždí večer, a cítíš, že "jsi na barák sama", je to nepříjemný a je to zásadní rozkol v životním stylu.
zároveň se jen snažim nabídnout i jinou perspektivu. já třeba nevylučuju, že bych se s někym sestěhovala, ale v závislosti na situaci je možný, že třeba i po třech letech přirozenýho vývoje vztahu, a to jsem starší než ty. pokud někdo (pod)vědomě "odškrtává", že bylo seznámení, byly dovolený, "tak s čim je ještě problém", tak je to frustrující pro obě strany.
mě samotnou zaskakuje, jak se mi v posledních letech mění vnímání některejch věcí, a trochu je mi líto, že až teď, např. rozdíl ve mym vztahu k dětem před - plácnu - pěti lety a teď je markantní.
stejně jako si uvědomuju, že když někdo dělá x, tak to hned neznamená, že y (nemá rád, nerespektuje atd.). a je teda hrozný se pořád prát s tim, že lidi vnímaj věci různě. člověk to samozřejmě ví, ale když si to fakt uvědomí, uf.
vlastně mi přijde, že je tak těžký najít někoho, o kom by bylo možný jako o někom, s kym byste chtěli vstoupit do vztahu, vůbec uvažovat... prostě jakmile někdo projde filtrem vzhled/vzdělání/povaha apod., tak jsou tu další filtry, který to vše tak dokážou zlomit, že je fakt asi štěstí se s někym dobře potkat, shodnout se a dokázat komunikovat. jako samozřejmě je i varianta skousnout a smířit se, ale to asi žít nechceme.

guano » popel, četla jsem ten tvůj příběh a chápu tvoje rozhořčení, i když to nemám nastavený jako ty. ono to na tady na začátku bylo prezentovaný, jako že někomu dělá problém dojet pár minut do města, což, pokud se zasekneme na těch minutách, zní jako něco nepochopitelnýho, obzvlášť když je barák se zahradou cílem pro hodně lidí. jenže je prostě spíš pitomý, že "se něco nepřeplo", a je vlastně jedno, co to nakonec bylo (v co lidi doufaj, že "se přepne"). ty píšeš, že by se tihle lidi měli "trochu ovládat a nezačínat si s holkama, co...", ale asi do toho přece nevstupoval s rezolutním "ne", spíš že to zkusíte a uvidíte...? resp. nepíšeš nic o tom, co ti řekl na začátku, jestli byl nadšenej, ale teď couvnul, nebo to pořád byla nerozhodnost, která by se táhla donekonečna, kdybys nezatlačila. nevíme, jak moc jste se o tom bavili, nakolik je to pro něj pohodlnost, nebo nějakej tlak a strach, kterej (ne)umí nebo (ne)má prostor vyjádřit. pochopitelně netvrdim, žes ho vzala pod krkem a nevnímáš ho. taky z toho neni úplně jasný, jestli je tim hlavnim háčkem sestěhování obecně, odstěhování k tobě, nebo odstěhování za město, což jsou vlastně různý věci. chápu, že ve výsledku "je to jedno", protože výsledkem je, že prostě nebydlí s tebou a u tebe, což je pro tebe jediná možná varianta. máš zkrátka nějakou představu, tvrdě jsi na tomto dřela a informovala jsi o tom předem, tudíž jednáš transparentně. jen mě tak na závěr napadá, že je vlastně ale těžký zaručit, že věci nějak budou, jakkoliv je ten člověk na začátku rozhodnutej. nakonec týpek, kterej od začátku nadšeně bude tleskat vizi toho baráku, může stejně couvnout, stejně jako někdo, kdo byl na pochybách, se časem a vývojem může nějak rozhodnout. je pak těžký odhadnout, s kym teda "od počátku nemá smysl" do toho vztahu vstupovat.