Lidumil Všehomír »
utubutu (11:39:06): Jako instituci? To asi ne. Spíš jsem se vyhranil a nejsem už lhostejný k věcem indikujícím, že druhá polovička není kompatibilní. Byl jsem obecně velmi benevolentní a snažil jsem se přijímat toho druhého jak je na úkor upozaďování sama sebe. Podvědomě tam byly problémy už od začátku, které jsem si na první dobrou nechtěl připustit. Respektive jsem naivně doufal, že to nějak sesedne, ale s továrním nastavením zkrátka nic neuděláš a to i přes veškerou snahu o sebekázeň v rámci respektování toho, že to ten druhý má prostě hozené jinak. Rozvod byl poslední rok/dva soužití na stole alespoň jednou do týdne (ze strany ex to bylo používáno jako nástroj k nátlaku). Hádky, řev a v tom dvě nechápající děti, které brečely, ať už se nehádáme. Zkoušel jsem to protáhnout přes manželskou poradnu, kde jsme byli asi 4x ... ale když to pan terapeut se 40 lety praxe začal rozklíčovávat, tak ex řekla, že je to debil a že k němu chodit už nebude. O to větší překvapení pro ní bylo, když jsem jednoho krásného dne řekl, že už v tom dál nebudu a práskl do bot. O děti se starám, mívám je jedou za 14 dní na víkend a prázdniny na půl. Stav komunikace s ex na bodu mrazu, naštěstí má nového šamstra, tak se to postupně trochu klidní ... ale stejně. Snad to kluci nějak všechno ustojí.