popel »
a) já su, já chcu - to vůbec nepoužívám
b) s dobrejma kamarádama - naprosto běžně
c) hezký auta - naprosto běžně
d) mluvim, nevim, vidim, řikám (tzn. krátký i) - naprosto běžně
e) ..., viď?, ..., že?, ..., co? (např. dneska je hezky, viď?) - "viď" a "co" se u nás používá běžně, "že?" se nepoužívá, já to občas řeknu, ale asi jsem si to přivezla z Brna
f) vopravdu, vokno - používám, ale snažim se o eliminovat; obdobně je třeba "svíčková vomáčka"; u nás je protetické v- hodně rozšířené
g) uvaříno, uklizíno - naprosto běžně, taky máme "nasněžíno" nebo "zavříno", ale ostatní se tomu někdy podivují
h) dej to tátoj a bráchoj - já to neříkám, ale pár lidí od nás z rodiny jo, a mají to podle mě z rychnovska (Rychnov nad Kněžnou)
ch) měkký na konci: my jsme byli (znějící jako bylí) - vůbec
i) my zme - vůbec
j) mlíko, polívka - naprosto běžně
k) oni mluvijou - vůbec
l) tyjo, ty vado, ty vole, ty kráso, ty vogo - naprosto běžně
m) hele - naprosto běžně
n) hej (kontaktový - hej, nevíš, kolik je hodin?) - používám minimálně, moje okolí vůbec ne, podle mě to je taky spíš relikt z brněnských studií
o) furt - naprosto běžně
p) jak přirovnáváte? např. je to těžký jako ... ? (kráva?) - jako prase, jak mrcha
Jsem ze severních Čech, 4 roky jsem byla v Brně, nějaký vlivy můžou bejt i od rodiny z toho rychnovska.