::R@keta >> Generation Web Vol.2>>
Maxidejf »
doggy (14:58:16): u YT videa se můžeš najíst a pak dal pracovat ;)
Navíc mě baví sledovat megabedny a učit se od nich advanced play ;)
Navíc mě baví sledovat megabedny a učit se od nich advanced play ;)
Maxidejf »
doggy (13:55:32): si pis ;) .. ted bohuzel uz dlouho jen sleduju na YT, ale snad ted v lete zase nasbiram naky packy.. si pak dame battle nekdy ;))
medved »
no, ne úplně rozesmálo, protože poslední dobou neni moc důvod ke smíchu, ale kdyby bylo líp, tak určitě tohle...
Sili »
vypujcim si z namarti fb zdi :D
- jak mě dnes málem vyvedli z dětského koutku..
Cestou z rodinného výletu jsme se rozhodli najíst se v jedné nám doporučené restauraci. Sice to bylo lehce mimo trasu, ale nikam jsme nespěchali, tak proč ne..
Bylo po dešti, restaurace byla uplně prázdná, jen u jednoho stolku na terase seděly dvě dámy a povídaly si potichu nad vídeňskou kávou. Nechali jsme si také otřít stůl, abychom "seděli na čerstvém vzduchu" a objednali si jídlo. Nad restaurací byl hotel, okolo areál pro děti - houpačky, pískoviště, trampolína, klasika. Všechno ještě mokré, takže to klouzalo a Elu to po chvíli přestalo bavit.
Zatímco jsme jedli, klackovala se kolem nás, až se dostala dovnitř setmělé restaurace. Dohonil jsem jí. Tam byl v rohu další dětský koutek - koberec se silnicí, krabice plné rozlámenaejch hraček, nějaký látkový dětský domeček, stolek, židličky, kuchyňka. Když jsem se rozkoukal, všiml jsem si, že tam v tom šeru na koberci sedí holčička, asi tříletá a něco tam potichu kutí. Myslím že krmila panenku fejkovým legem.
Ela, celá nadšená, že má parťáka, navíc starší holku se začala iniciativně zapojovat. Holčička evidentně nebyla na společnost moc zvyklá a tak jen vystrašeně mlčela a uhýbala.
Snažil jsem se Elu trošku korigovat, ale té se v koutku zalíbilo. Abych odvedl její pozornost od vystresovaného děvčátka, posadil jsem se k dětskému stolečku, na dětskou židličku, vzal tam nějaké omalovánky a pastelku a začal Ele něco kreslit. Tu to samozřejmě vůbec nezajímalo a furt se věnovala holčičce, co seděla před náma. Když jsem Elu už trošku důrazně napomenul, ať jí prostě nechá bejt, naštvala se a urazeně zalezla do malého dětského stanu, kterej byl za holčičkou.
Tak jsem tam tak seděl na tý dětský židličče, kolena u brady, maloval si do omalovánek, a přes hlavu zaražený mlčící holčičky se snažil komunikovat s uraženou Elou, schovanou ve stanu.
"No tak, nebuď zlobivá holčička.." Žádná odpověď.
"Pojď si semnou kreslit, nebo budu smutnej.." Nic.
"Hele, máš ty mě vůbec ráda?" zkoušel jsem zahrát na citlivou strunu.. Ticho.
"Dej mi pusinku."
"Pojď mi dát pusinku.."
"No tak, nebuď zlá a dej mi pusinku, podivej se, jak jsem smutnej.."
V tom se za mnou ozvalo hlubokým hlasem:
"Klárko, je všechno v pohodě? Jak dlouho si s tebou ten pán povídá???"
Byl to místní dvoumetrovej kuchař, zaražená holčička byla jeho dcerka a nasranej kuchař nevěděl o mé dcerce schované ve stanu.
Bylo to dost hroznejch pár vteřin, než jsem vzpouzející se Elu ze stanu vykroutil jako důkaz a provinile se vrátil za Radkou ke stolu..
- jak mě dnes málem vyvedli z dětského koutku..
Cestou z rodinného výletu jsme se rozhodli najíst se v jedné nám doporučené restauraci. Sice to bylo lehce mimo trasu, ale nikam jsme nespěchali, tak proč ne..
Bylo po dešti, restaurace byla uplně prázdná, jen u jednoho stolku na terase seděly dvě dámy a povídaly si potichu nad vídeňskou kávou. Nechali jsme si také otřít stůl, abychom "seděli na čerstvém vzduchu" a objednali si jídlo. Nad restaurací byl hotel, okolo areál pro děti - houpačky, pískoviště, trampolína, klasika. Všechno ještě mokré, takže to klouzalo a Elu to po chvíli přestalo bavit.
Zatímco jsme jedli, klackovala se kolem nás, až se dostala dovnitř setmělé restaurace. Dohonil jsem jí. Tam byl v rohu další dětský koutek - koberec se silnicí, krabice plné rozlámenaejch hraček, nějaký látkový dětský domeček, stolek, židličky, kuchyňka. Když jsem se rozkoukal, všiml jsem si, že tam v tom šeru na koberci sedí holčička, asi tříletá a něco tam potichu kutí. Myslím že krmila panenku fejkovým legem.
Ela, celá nadšená, že má parťáka, navíc starší holku se začala iniciativně zapojovat. Holčička evidentně nebyla na společnost moc zvyklá a tak jen vystrašeně mlčela a uhýbala.
Snažil jsem se Elu trošku korigovat, ale té se v koutku zalíbilo. Abych odvedl její pozornost od vystresovaného děvčátka, posadil jsem se k dětskému stolečku, na dětskou židličku, vzal tam nějaké omalovánky a pastelku a začal Ele něco kreslit. Tu to samozřejmě vůbec nezajímalo a furt se věnovala holčičce, co seděla před náma. Když jsem Elu už trošku důrazně napomenul, ať jí prostě nechá bejt, naštvala se a urazeně zalezla do malého dětského stanu, kterej byl za holčičkou.
Tak jsem tam tak seděl na tý dětský židličče, kolena u brady, maloval si do omalovánek, a přes hlavu zaražený mlčící holčičky se snažil komunikovat s uraženou Elou, schovanou ve stanu.
"No tak, nebuď zlobivá holčička.." Žádná odpověď.
"Pojď si semnou kreslit, nebo budu smutnej.." Nic.
"Hele, máš ty mě vůbec ráda?" zkoušel jsem zahrát na citlivou strunu.. Ticho.
"Dej mi pusinku."
"Pojď mi dát pusinku.."
"No tak, nebuď zlá a dej mi pusinku, podivej se, jak jsem smutnej.."
V tom se za mnou ozvalo hlubokým hlasem:
"Klárko, je všechno v pohodě? Jak dlouho si s tebou ten pán povídá???"
Byl to místní dvoumetrovej kuchař, zaražená holčička byla jeho dcerka a nasranej kuchař nevěděl o mé dcerce schované ve stanu.
Bylo to dost hroznejch pár vteřin, než jsem vzpouzející se Elu ze stanu vykroutil jako důkaz a provinile se vrátil za Radkou ke stolu..
