::R@keta >> Generation Web Vol.2>>

guano » uri (12:55:08): na těch 12 rozhněvaných mužů se chci dlouho podívat (pořád to odkládám), je zajímavý, že tam hraje Voskovec

guano » Sili (22:11:54): a jo, jak řikáš, žáci by asi chtěli/potřebovali to, o čem četli. mohlo by to bejt až odrazující, což je přesně to, co od návštěvy divadla se školou nechces

guano » Sili (22:19:00): aha, díky, ta potenciální sleva mi unikla. ono je to se mnou hrozný v tom, že se vždy nějak rozhodnu, "že bych teda šla", a to je samozřejmě v momenty, kdy je půlka vyprodaná. myslim, že nakonec půjdu stejně jinam.
mimochodem, byla jsem se žáky na komentovaný prohlídce budovou, což jasně, bylo už z principu zajímavý, ale mrzelo mě, že to bylo takový rychle rychle a nashle

guano » Sili (18:26:16): chápu tě. Kytice je totální klasika, ovšem i právě proto má někdo tendenci jí dávat moderní kabátek, nadčasovost, symboly. já bych taky, i proto, že jsme ji hodně probírali, chtěla jít na něco, co je knize blízký. kdybych o tom věděla předem, byla bych zvědavá i na nějaký zasazení do dnešní doby, což jsme taky na hodině právě dělali. ale jít do Národního a sledovat kulečníkovou kouli nebo staré známé herce představující mládež... no. já jsem na to Národní slyšela víc negativních ohlasů, který se týkaly podivných kostýmů a výjevů, a přišlo mi, že to souviselo s nástupem Daniely Špinar, která to celý pojala (tehdy tedy ještě jako Daniel, pojal) "moderně a odvážně". vybavuju si, že se to týkalo Prodané nevěsty. bohužel nemám vlastní zkušenosti. je celkem ostuda, že do divadla chodím tak málo (musim se polepšit), a tak se nemůžu moc vyjadřovat. ono je na jednu stranu právě super, že člověk může vzít stovky nebo tisíce let starej příběh a hodit ho na jeviště teď, aniž by to přesně muselo kopírovat tu dobu (Shakespeare, antika), ale jakmile se někde nečekaně objeví např. mobily, je to divný, a pokud se ještě děj potlačí a máš si odnést temno-osud, tak... no. a to je ta Kytice právě pořád obtížně dostupná. a nevim, co by mi na tohle řekli žáci.

guano » Sili (0:17:17): napiš prosím víc, je to pořád vyprodaný

guano » chápu, tohle je pitomý, uf. je velkej rozdíl vzít psa na veterinu a strávit čas s opravářem a řesit komín a čističku. do tohohle se fakt promítne řada věcí: jaký má kdo návyky z domova (lidi z bytu nejsou zvyklí řešit věci jako lidi z baráku), vůle (ochota lidí z bytu se to naučit, protože to chtěli) a pak nějaký osobní nastavení. to, co píšeš, je pro nějaký lidi běžná norma, na baráku pomáhali odmala, jsou na to zvyklí a ještě maj podobnou představu o spolužití. a samozřejmě takhle z fleku jde říct, že by sis měla najít někoho, kdo to vidí jako ty, protože pokud někdo v baráku fakt bydlet nechce, tak jakákoliv činnost by byla jen podřizování se tvejm preferencím. pořídila sis dům, kterej je na provoz náročnej, a logicky na to nechceš bejt sama. pro někoho to ale může bejt dost velký sousto. nějaký "chci oporu" je abstraktní, ale tady někdo, kdo to nemá nastavený stejně jako ty, může číst, že ti to trochu přerůstá přes hlavu (provoz baráku, hypotéka, nákladná péče o psy) a očekáváš, že z tebe někdo to břemeno sejme ("zařiď, ať to mam lehčí a necejtim se na věci pořád sama"). chápu, že to možna bereš tak, že když spolu chodíte, proběhly všechny seznamovačky a klape vám to, tak veškerý další úkony směřujou do budoucna, tzn. např. i další pes bude roky "ve vašem společném životě". ochotně to platil a nárazově ti vypomáhá, takže z toho máš dobrej pocit, ale je otázka, kde je ta hranice. přijde mi, že se na ní neshodnete a je přitom vlastně posunována, viz věta, jakkoliv míněna s humorem, kdy udělá základy na kůlnu. myslim, že toho na něj skutečně může bejt moc, co se týče toho, co "by měl" dělat. přijde mi, že věci jako komín nebo nějakej kal jsou úplně mimo něj, a pokud by se do toho pustil, tak je to velká oběť, zatímco pro tebe to má bejt to, co se konečně děje. napadá mě, že může mít pocit, že má někomu zajistit vytoužený život, zatímco ten jeho se nějak ztratí. na druhou stranu nevím, co očekává on od tebe (zda ty mu něco zařizuješ kromě té zmíněné krabičky s jídlem). ber to tak, že jen nadhazuju, co mě k tomu napadá, navíc připouštím, že do toho částečně promítám i nějaké své aktuální věci.

guano » popel (18:05:49): je tady spousta věcí, který by bylo potřeba dopsat, aby byl obrázek komplexnější, jelikož tohle jsou fakt jen útržky. třeba to, že jste si pořídili druhýho psa společně, je dost důležitá informace (ale chápu, že se ti to tady nechce psát). nedokážu si bez větších podrobností úplně představit, jak a proč to za těchto okolností probíhá. proč jsi to vůbec chtěla ty? to je to štěňátko, které "si jezdí po večerech hladit"? nějak jsi doufala, že pes je jasným signálem pro krok vpřed?
ono je jasný, že zabředneš do myšlenek, jestli jsi to neposrala tím a tím. jenže to neni vždy jen tak, nebo tak. je dost možný, že jsi na něj tlačila a ničemu to nepřispělo, zároveň to neznamená, že kdybys netlačila, něco se změní. nikdo ti nemůže říct, že kdybys nespěchala, za rok by se nastěhoval s jásotem. naopak je dost možný, že tato situace by mu mohla přijít natolik výhodná, že by si, ničím tlačen, takto zvykl. prostě se stává, že ti něco vadí, ale toho člověka máš prostě ráda, a tak v tom jsi dál a dál, dokud tě někdo/něco donutí fakt něco rozseknout.
přijde mi fakt důležitý si pojmenovat, proč to chceš, tzn. íšeš o pocitu jistoty, který získáváš tím "doma" - co to pro tebe znamená přesně, jestli je to "strach ze samoty" apod. neřikám, že je to nějaký těžký psychologický cvičení, a možná je zkrátka jen jednoduchá odpověď. já jenom že já přesně vim, z čeho konkrétně (který momenty) mam nepříjemnej pocit tak velkej, že trumfne i veškerý drobnosti a la "probudíme se vedle sebe". a jak řikám, je i rozdíl mezi "doma ve městě" a "doma v baráku". a pro tebe je jen jedna možná varianta, to je stěžejní.
já si myslim jak to, že je někde (ano, bohužel ne teď před tvými dveřmi) spousta kluků, s kterými bys toto řešit nemusela, naopak by to ocenili. takže ano, je dobře, je dost možný, že se nakonec později ukáže, že tam těch háčků třeba bylo více, přijde mi, že něco jsi, byť opět s nadsázkou, naznačila. zároveň fakt nevíme, jak jsi s ním co probírala. nevim, zda máš pocit, že jinak jste si fakt sedli, byla by škoda o něj přijít a nedali jste oba dost prostoru svejm obavám a vizím. jako asi to nebylo "ee někdy, nevim, nech mě" a k tomu "ti to trvá, chci domov", ale jestli jsi fakt slyšela např. "hele, já se asi bojim, že bych nezvládl .. nevim, údržbu kotle (?) ... a ty bys to očekávala / "cejtim se hrozně pod tlakem, proto uhejbám" ... nějaký konkrétní věci a konkrétní obavy. to, že je "pohodlný bejt sám a mít práci hned vedle" je totiž dost zřejmý. chápeš. nevim, zda jsou vám oběma jasný ty "benefity". možná někomu nestačí jen "jistota" a "mít rád". nechci teď teoretizovat, ale když jsi tu psala o té jeho nedochvilnosti a celkově mám pocit, že más hodně věcí pod kontrolou, nemůže mít strach prostě z toho, že nebude mít volnost? nemluvim o tom jít s kamarádama, ale nevim, zda to neni např. tlak na přesnost, představy o úklidu a podobně. zní to jako zdánliva banalita, ale nadhazuju myšlenku, jestli právě nevyužívá možnosti mít s tebou to hezký, ale pak odjet do svýho, "kde bude mít pokoj". nevim, zda jste se o tomhle konkrétně bavili a jestli se vás to vůbec týká. já jen že to je třeba jedna z věcí, která je do určitý míry blízká mně: některý lidi ve mně v životě vyvolávali pocit, že pokud by se jednalo o bydlení, byly by ty jejich návyky "správnější", což je dost stresující.

guano » popel (16:34:27): já to chápu, ten smajlík by sice podtrhl nadsázku, ale obsahově je tam to, co ty, logicky naštvaná a smutná, prožíváš, ne? tzn. "pokud nemá jasno hned, ať si radši nezačíná", viz teď níže. chápu, jak jsi to myslela, máš to v sobě nějak nastavený a nerozhodnost a neurčitost tě prostě nebaví. myslela jsem to tak, že i když ti týpek na začátku odkýve, že do roka rozhodně s někym bydlet chce, tak to pak tak bejt stejně nemusí, ale samozřejmě chápu, že to aspoň padlo a máš pocit, že někam směřujete, ne že je to neurčitý a ještě máš pocit, že je ten druhej málo zaangažovanej a ty se snad něčeho dožaduješ...
já chápu tebe i jeho, ač se upřímně spíš víc nacházím v tý jeho pozici. ono to zdánlivě vypadá jednoduše, lidi se potkaj, rozumí si, neni jim patnáct, tak je nějak "logický spolu začít bydlet" (nastavení hodně lidí a společnosti, ja jsem otázku "a proč spolu nebydlíte" a její varianty jeden čas dostávala pořád). ale nevim, jestli to jde tak snadno uchopit. vlastně mi přijde i dost důležitý si umět odpovědět na to, proč vlastně člověk s někým chce/nechce bydlet, a pak o tom i s tim druhym mluvit. přijde mi totiž, že hodně lidí žije v tom, že "to je přece jasný, bez bydlení to neni vážnej vztah", aniž by o tom uvažovali nějak víc. neberme teď v potaz praktickou stránku, např. výše nájmu či výhodnější dojíždění. já totiž třeba nemám myšlení nastavený tak, že aniž bych brala v úvahu někoho reálnýho, tak už tam mám koncept. když mi někdo řekne, že "hele, je mi tolik a tolik, přijde mi normální s někym např. po roce vztahu bydlet, jinak to nemá cenu", tak mě to rozhodně vyleká a odradí - a zároveň mě teoreticky odepíše i tento člověk, i když si třeba jinak rozumíme. což mi přijde smutný, jelikož já netvrdim, že je to pro mě něco zapovězenýho, ale teprve tehdy, když se s tim člověkem budu cejtit dost dobře a bezpečně, o tom budu uvažovat. jelikož tehdy uvidím konkrétní benefit, tzn. s timhle konkrétním člověkem je mi natolik dobře, že mi to přijde jako lepší varianta než bydlet sama. a počítala bych s tim, že si o tom můžeme promluvit a budu skutečně chápana a obavy budou rozptýleny, ne styl "ok, nojo, těžký, pff, stejně nechápu, počkám teda no". rozhodně netvrdim, že s někým takhle jednáš a nebo že se v touze po bydlení s někým odráží nějaká míra lásky, to absolutně netvrdim. roli může hrát nejen strach ze ztráty vlastního prostoru jako takovýho, z něčeho "jejich", ale i to, že některejm lidem může bejt nepříjemný, že jdou "k někomu", ne s někým do novýho. tady zrovna ve tvym případě je to tvůj dům a vše kolem, včetně psů, což sis vybírala dle svých preferencí pouze ty.
jak řikám, já tě chápu, má to tak hodně lidí a je to běžná záležitost. to, že nechceš "roky čekat, než to někomu bude připadat dostatečný", je požadavek, kterej je úplně ok, že máš, a myslim, že hodně lidí to vnímá podobně. a pokud ti vadí, že přijíždí večer, a cítíš, že "jsi na barák sama", je to nepříjemný a je to zásadní rozkol v životním stylu.
zároveň se jen snažim nabídnout i jinou perspektivu. já třeba nevylučuju, že bych se s někym sestěhovala, ale v závislosti na situaci je možný, že třeba i po třech letech přirozenýho vývoje vztahu, a to jsem starší než ty. pokud někdo (pod)vědomě "odškrtává", že bylo seznámení, byly dovolený, "tak s čim je ještě problém", tak je to frustrující pro obě strany.
mě samotnou zaskakuje, jak se mi v posledních letech mění vnímání některejch věcí, a trochu je mi líto, že až teď, např. rozdíl ve mym vztahu k dětem před - plácnu - pěti lety a teď je markantní.
stejně jako si uvědomuju, že když někdo dělá x, tak to hned neznamená, že y (nemá rád, nerespektuje atd.). a je teda hrozný se pořád prát s tim, že lidi vnímaj věci různě. člověk to samozřejmě ví, ale když si to fakt uvědomí, uf.
vlastně mi přijde, že je tak těžký najít někoho, o kom by bylo možný jako o někom, s kym byste chtěli vstoupit do vztahu, vůbec uvažovat... prostě jakmile někdo projde filtrem vzhled/vzdělání/povaha apod., tak jsou tu další filtry, který to vše tak dokážou zlomit, že je fakt asi štěstí se s někym dobře potkat, shodnout se a dokázat komunikovat. jako samozřejmě je i varianta skousnout a smířit se, ale to asi žít nechceme.

guano » popel, četla jsem ten tvůj příběh a chápu tvoje rozhořčení, i když to nemám nastavený jako ty. ono to na tady na začátku bylo prezentovaný, jako že někomu dělá problém dojet pár minut do města, což, pokud se zasekneme na těch minutách, zní jako něco nepochopitelnýho, obzvlášť když je barák se zahradou cílem pro hodně lidí. jenže je prostě spíš pitomý, že "se něco nepřeplo", a je vlastně jedno, co to nakonec bylo (v co lidi doufaj, že "se přepne"). ty píšeš, že by se tihle lidi měli "trochu ovládat a nezačínat si s holkama, co...", ale asi do toho přece nevstupoval s rezolutním "ne", spíš že to zkusíte a uvidíte...? resp. nepíšeš nic o tom, co ti řekl na začátku, jestli byl nadšenej, ale teď couvnul, nebo to pořád byla nerozhodnost, která by se táhla donekonečna, kdybys nezatlačila. nevíme, jak moc jste se o tom bavili, nakolik je to pro něj pohodlnost, nebo nějakej tlak a strach, kterej (ne)umí nebo (ne)má prostor vyjádřit. pochopitelně netvrdim, žes ho vzala pod krkem a nevnímáš ho. taky z toho neni úplně jasný, jestli je tim hlavnim háčkem sestěhování obecně, odstěhování k tobě, nebo odstěhování za město, což jsou vlastně různý věci. chápu, že ve výsledku "je to jedno", protože výsledkem je, že prostě nebydlí s tebou a u tebe, což je pro tebe jediná možná varianta. máš zkrátka nějakou představu, tvrdě jsi na tomto dřela a informovala jsi o tom předem, tudíž jednáš transparentně. jen mě tak na závěr napadá, že je vlastně ale těžký zaručit, že věci nějak budou, jakkoliv je ten člověk na začátku rozhodnutej. nakonec týpek, kterej od začátku nadšeně bude tleskat vizi toho baráku, může stejně couvnout, stejně jako někdo, kdo byl na pochybách, se časem a vývojem může nějak rozhodnout. je pak těžký odhadnout, s kym teda "od počátku nemá smysl" do toho vztahu vstupovat.

guano » Sili (23:12:14): jo, já jsem nedávno byla na promoci jako host a přišla jsem si kvůli tomu focení jako někde na oscarech. pořád dokola cvakání, člověk se nemůže soustředit. nevim, proč jich neudělaj pár, pak pro ty, kdo chtěj, a nazdar
a přesně ty týpci v košilích a la řidič.D

guano » jen bacha, aby v tom ale pak nebyl zakuklenej incel.))

ale je dobrý, že na to, že se popisuješ jako plešatící a zarostlej pán, je stále zájem!.)) ovšem pobavil mě zábavní park jako ta oťukávačka. ahoj, odkud jsi, horská dráha, vystřel medvěda, ok, prošel jsi

guano » utubutu (14:12:04): já četla s Jeseniem...

no, pokud to bude Karlos, tak je to ted naopak velmi in

guano » Sili (17:12:38): .D !! je to tak, ročník 89 .D

guano » popel (16:48:36): ano, sestra ze srazů, promiň, mně to vždy hned naskočí

amna (11:42:47): tyjo, kdyby to byla Isadora, to by byla dobrá souvislost s touto významnou americkou tanečnicí (Duncanová, nešťastnou náhodou "ji zabila vlastní šála"), takhle mě napadá jen sv. Isidor... což je ovšem taky zajímavý a dává to smysl s tim Theodorem, je to nějak duchovně založená rodina?

jinak ve škole celkem jede Max a Alex, taky je tam několik Sofií... v každý třídě je několik zvláštních jmen, buď má někdo rodiče cizince, nebo je z nějaký alternativnější rodiny. pro zajímavost - koukám, že na škole nemáme ani jednoho Karla.))

guano » doreen (16:02:32): a už jste odletěli?

guano » já fotila, ale prosilas o fotky, kde vypadáme soudně

guano » ano, děkuji

guano » ano, nečekala bych, že to já půjdu ve tři ráno - s pocitem, že "ok, v pohodě" - po ulici s vrávorajícím urielem

vzhledem k tomu, že téměř nepiju, ale zvládla jsem po x sklenicích gintoniku poslat smysluplnou hlasovou zprávu a neměla jsem kocovinu, museli mi to nějak ředit

nicméně za mě lehce melancholická party, pánové a paní, aspoň že jsme všichni chytří a zábavní

tak se těším na další "sraz základky" .D

guano » Sili (21:28:20): ano, to znám velmi dobře...

guano » Sili (12:02:52): .D v roli učitelky. bojim se asi dvou, ale předpokládám (doufám), že nedorazej. zatím mam nahlášenou jednu maminku, ale mam pocit, že spíš bude ráda, že mám s jejím synem trpělivost.))