byla to taková klasika mého tvoření...
Poslední měsíce se mi nic nechtělo, neměla jsem nápad, motivaci, energii. Pak jsem k Vánocům dostala boží kalhotovou sukni a podlehla pocitu, že k ní potřebuju nějaký střihově minimalistický, ale materiálem zajímavý vršek. Potom, co jsem si objednala a zase zhnuseně vrátila asi 30 různých halenek na Zalandu, jsem se rozhodla vzít osud do vlastních rukou a konečně uháčkovat něco užitečného! Inspirací mi byla [tahle scéna z přátel img:https://media.zenfs.com/en/e__181/52b34f27b22253798080072bc8639431]
Začla jsem klasicky, objevnáním materiálu. Moje oblíbená fáze. Sice mám doma milion nevyužitých klubek, ale žádný chlupatý žejo. Šla jsem na ale zodpovědně a koupila tři druhy po jednom klubíčku, že to vyzkouším, a které se osvědčí, to dokoupím. Zbrkle jsem začala háčkovat ve spirále dokola, aby mi někde v desáté řadě došlo, že se mi fakt nedaří v té chlupatině držet počet ok. Celé jsem to vypárala a začala znovu, tentokrát s precizností inženýra a značkami na každém patnáctém oku. Šlo to dobře, dokud mě, zase někde u desáté řady, nenapadlo si to zkusit na těle. Navlíkla jsem to na sebe celkem snadno a těšila se tím, že mi to hezky sedí. Ovšem nebyla jsem ani zaboha schopná to ze sebe vyslíct, protože jak známo, háčkování má tu první řadu poměrně pevnou, pokud člověk začne jak amatér normálně na řetízku. Takže jsem s tím chodila po baráku asi dvě hodiny, než přišel K z práce a pomohl mi z toho ven. To mi vzalo vítr z plachet a ještě dnes, tři dny poté, se na celý ten projekt trochu zlobím a nepokračuju.
Mezitím jsem vyzkoušela i další vzorek, boucle z alpacy, který je nádherný a strašně příjemný na omak, ale háčkuje se z něj špatně. Říkala jsem si ale, že by z toho možný bylo hezký pletení a pořád mi v hlavě vyskakovalo to Flejino "stačí se naučit hladce a obrace". Boucle jsem zatím dala stranou, vytáhla své železné zásoby bavlny/acrylu a jediné jehlice, které se se mnou přestěhovaly a jala se zase po letech vyzkoušet pletení. Prvních 10 řad jsem si připadala jak po mrtvici, ale pak to začalo skutečně vypadat jako platení. Mně to samozřejmě nadchlo a teď bych pořád pletla (ačkoliv u obrace mám pořád pocit, že mám obě ruce levé). Sečteno podtrženo, halenku nemám, zato mám další hobby, které mě bude stát kotel času a energie, nemluvě o tom, že už zas pokukuju, jaké teda jehlice bych ještě mohla potřebovat a co by tak mohl být můj první pořádný projekt :D
A bonus, K. už se před časem sám snažil naučit plést a nějak to nedopadlo. Když teď ale viděl, že jsem to "ovládla" za jeden večer, tak mu to dodalo odvahu a chce to zkusit znovu. Takže z toho dost možná bude další rodinná mánie.
1. pokus:
2. pokus:
