::R@keta >> Generation Web Vol.2>>

Lidumil Všehomír » doreen (12:45:59): Ne všichni to mají tak dokonale nastavené jako vy ;)

Každý pochází z určitého světa daného rodinou / svým okolím / tím, co si odžil a nese si s sebou zátěž, na které následně závisí hladkost soužití obou partnerů. Nikdy jsem nezažil vztah, kde by neexistoval nějaký kompromis. Hlavní stavební kámen, o kterém píšeš, je vzájemný respekt. Ale i přesto, že to oba dva víte, to nemusí znamenat, že občas nemůže přijít nějaké vlnobití ve formě návalu hormonů, nebo třeba syndromu padajícího hovna. Pokud se to děje moc často, tak je něco špatně a bylo by asi vhodné popřemýšlet o tom, zda spolu setrvat. Dobré je na to přijít, než si člověk pořídí děti.

doreen » Sili (13:14:29): no a to jsi předtím nevěděla, že neumí hospodařit s penězi nebo že je organzačně neschopný..? Nebo jsi čekala, že se to ve světle plánování rodiny změní?

Jasně, že problémy se můžou objevit kdykoliv, ale spíš to čekám jako výsledek nějakého osobního vývoje, událostí atd. Neumím si představit, že s někým X let žiju a najednou se ráno vzbudím a zjistím, že neumí hospodařit s penězi, objednat se k zubaři nebo má nekompatibilní rebříček hodnot...

Sili » binnmode (12:52:36): pardon

Sili » doreen (12:49:43): hosppdareni s penezma, schopnost zarizovat a organizovat, nazory a jejich předávání detem

Lord_Palda » po 4 letech soužití se ženou z toho v manželství jsem zhruba přes měsícem zjistil, že bez ženy nejsem schopný přežít ani víkend. Stálost vztahu je tedy zaručena - než ji to se mnou přestane bavit :D .

Binn » Sili (12:48:27): fuj ten podmet s prisudkem!

doreen » Co například?

Sili » My jsme tohle neresili do te doby, nez ve svetle spolecne rodiny a bydleni vyvstali problemy co by mi do budoucna vadili

doreen » Už týden přemýšlím, co děláme jinak, že žádný takový hovna neřešíme.. :)

Ale když se koukám kolem sebe, tak mě zaráží třeba to, jak lidi z nějakého důvodu potřebují na všechno dávat nálepky a jednat podle toho, jak si myslí (!), že by se s ohledem na příslušnou nálepku mělo. Typicky "on dělá tohle a tamto, no jo, je to totiž chlap" a podobně, to stejný s očekáváním "teď spolu chodíme, takže by měl přestat chodit na fotbal a být se mnou". Kolik by si lidi ušetřili nervů, kdyby se na podobný věci vysrali a prostě viděli v tom druhém dalšího jedince stejného druhu?

uri » In.bloom (18:00:22): me se nejvic osvedcilo zustat single '))

In.bloom » uri (1:20:44): this :) ...
Na tom Ted pracuju... Plus mit relevantni ocekavani.. nebo nemit zadny... To je podle me problem vetsiny vztahu...
Pak taky doporucuju vsem parum tady 5 love languages knizku... My to ted s manzelem cteme spolecne..

sabu » veselahouska (11:59:22): Asi tak.

guano » výborně, díky, já to záhy smažu, neřešit už nic prosim; díky za pochopení.)

uri » veselahouska (11:59:22):

veselahouska » Sili (23:45:39): par minut jsem premyslela zda prispeju, ale pak jsem si precetla tebe a rikam - presne tak :DDD

uri » guano (13:04:59): ochota a vule hm? Pokud ten dotycnej nevidi, ze mu to neco prinese, tak ochotu a vuli projevovat nebude tzn. pokud postupne dospeli k zaveru, ze to fungovat nebude, respketive to je mnohem vic namahy, nez uzitku, tak ta vule a ochota zmizi jak lusknutim prstu.

Za me se to z tvyho popisu staci k tomu, ze to byl omyl, bez ohledu na to jak skvele to zacalo. Vzdycky to zacina skvele '))

wwriter » guano (11:10:26): Ta poslední část se mi hodně líbí. V tom vidím velké moudro.

guano » uri (12:05:54): ano, mně to přišlo taky nedospělý, i když tyhle nálepky nemam moc ráda. kupodivu jsem to ale i přes neuvěřitelnou nekompatibilitu táhla relativně dlouho, taky to bylo na dálku, tak se to asi vstřebalo.

právě proto jsem byla teď ráda, že jsem našla někoho, s kym si můžu otevřeně povídat. nakonec jsem z toho vyšla jako chorý jedinec. inu. nevim, pořád se mi to stáčí k tý vůli a ochotě a ohledu...

uri » guano (11:10:26): hmmm, mi to prijde, ze ses zakoukala do dop nekoho kdo je naprosto nekompatibilni s tebou a samozrejme naopak ty s nima ')

a az neprijemne moc v tom cloveku poznavam sam sebe '))

kdyz zase polezu do hlavy nekomu cizimu, tak reakce jako "neres to", "nemam co bych ti rek" atd. jsou znamka nedospelosti, kdy clovek sam nevi a proto ti to neni schopnej rict nebo popsat a zaroven se cejti zranitelne kvuli tomu, ze sam nevi v tu chvili, tak od toho chce pryc a fakt posledni co by chtel je to resit jeste s tebou.

Nektery lidi svoje poctiy resit nechtej nebo chtej, ale ne v realnym case a prijdou po chvili sami s tim, ze si chtej o tom promluvit, kdyz do nich zacne nekdo, kdo to resi bezprostredne "rejpat" ze to chtej resit hned ted, tak je to okamzite konflitkt a fakt az k agresi ')

guano » uri (1:20:44): právě, komunikace, vždyť mlčení na otázku je tak strašně frustrující a nepohneš se nikam. a "dej mi chvíli" mi přijde jako vstřícnej krok a kompromis. ale ovšem pozor, to předpokládá, že ten člověk něco pak fakt řekne. můj předchozí případ byl takovej, že nebude ani žádný za chvíli. prostě nerozumí sobě, proč dělá toto, co cejtí, co chce, jak můžu líp rozumět. narůstala ve mně frustrace, jediná reakce byla "neřeš to", "nedokážu o tom mluvit" nebo "tak na to nemysli, když tě to trápí". nebylo to myšleno zle, ale nedalo se to.
no a v tom aktuálním, co jsem tu vylila včera, byly reakce rychle nastartované, protože už se nakupilo potlačované zpruzení a otázky jsou otravné, příladně se taky neví.
já se hrozně snažim nedělat "scény", mam za sebou roky opravdu vyčerpávajících scén a hádek, takže mi přišlo jako vhodnější pojetí pokusit se k něčem mluvit v klidu a co je za čim.
jenže jsem zjistila, že co je pro mě běžný, tzn. mluvit o pocitech, snažit se chápat druhýho, pro druhý tak běžný neni.