Sleepy »
Jeli jsme po dálnici v autobusu, když se najednou kolem nás začaly formovat tornáda s blesky a autobus se převrátil. Vyškrábal jsem se s pár lidmi ven a zjistil, že tornáda sbírají lidi do vesmírných lodí. Utekl jsem. Během pár dní mě stejně našli a odtáhli na jednu z jejich lodí. Tam jsem se dostal z cely a jeden z uprchlíků mi dal kožeený náramek s identifikátorem, aby mě nenašli. Vylodili jsme se na domovské planetě emzáků (vypadali pozoruhodně podobní lidem) a já tam našel dva mé kamarády, kteří dělali domovní sluhy, nechali mě přespat v jejich malé cimře pro sluhy a druhý den mě vzali večer na "emzácké pivo". Dal jsem si a bylo výborné. Pak jeden z těch dvou někam zmizel a vydali jsme se ho hledat. Našel jsem ho, když vylézal z malého přístěnku pod schody, bledý jako stěna blábolil jen: "Oni ji zabili, oni ji opravdu zabili." Odvedl jsem ho pryč a šel se tam podívat. Byla tam úplně vyschlá mrtvola jeho přítelkyně. Druhý den do domu, kde kamarádi pracovali naběhlo emzácké imigrační a našli mě. Ukázal jsem jim náramek a oni mi řekli, že expiroval v roce 2010. Vzali mě do továrny, přivázali k židli a za výlohou přijel přivázaný člověk. Stroj kolem něj do něj vrazil široké jehly a pumpoval z něj veškeré tekutiny, dokud nebyl stejně vyschlý a mrtvý jako kamarádova přítelkyne. Pak mi emzák ukázal na čerstvě naplněný sud u stěny se slovy "Dal by sis pivo?". Pak mě vykopli z továrny a řekli, že mám čas do konce měsíce, než se budou kontrolovat identifikátory, tak abych stihl našetřit dost peněz, jinak vím co mě čeká. Šel jsem po krásném náměstí ke kiosku s informacemi a zjistil, že musím natěžit nějaké rudy abych se zaplatil. Nestihl jsem to a poslední večer běhal po městě s brekem a volal jsem na každého aby mě proboha založil, že mu to pak vrátím. Pak střih a věděl jsem jen, že je o rok později. Měl jsem na sobě košili, sluneční brýle a vykračoval si jako pán. Přišel jsem ke kiosku, kde dělala jedna emzačka, krásná ženská, byl jsem do ní zamilovaný. Usmála se na mě a jedl jsem jí z ruky syrovou kotletu. Prohrabávala mi při tom rukou vlasy a říkala: "Kdo pak je můj mazlíček." Měla mě místo psa a mě to vyhovovalo...
Pak mě vzbudila zvonice, kterou tady na chatě mám dva metry od sebe, protože spím v podkroví...