Sleepy »
Akční scéna. Já a dva spolužáci ze základky se ve výstroji probíjíme skrz opuštěnou továrnu plnou emzáků s chapadly a hubami plnými zubů. Lootujeme mrtvé šlápnutím na hlavu a mrtví emzáci vyzvrací ukousané končetiny, zásobníky a lékárničky skupiny, která sem přišla před námi. Když se probijeme k zadnímu východu a vyjdeme ven, stojíme na rozlehlé pláži. Stmívá se a na obzoru se objeví mohutná vlna. Jak se přibližuje, tak se se její hraně pořád nepravideln blýská a ozývají se výstřely. Jeden ze spolužáků na mě zavolá, že to není vlna a podá mi dalekohled. Kouknu se a vidím, že to je stěna tvořená spletencem emzáků. Všihni se ošívají a proplétají aby udrželi tvar. Stěna se pomalu zmenšuje. Má teď asi 30 metrů na výšku. Sleduji dál, abych zjistil co jsou ty záblesky a vidím na horní hraně stěny stovky chlapů s útočnými puškami jak střílí pod sebe. Stěna se dál přibližuje a snižuje.
Na pláži zastaví kousek od nás dodávka se satelitem a ke mě přispěchá reportérka, kameraman a zvukař. Reportérka mi udýchaně sdělí, že jde o přímý přenos a chce vědět jaký to byl pocit zbavit se těch emzáků v továrně. Podám jí dalekohled a řeknu, že teď máme jiné starosti. To už je vlna dost blízko aby šlo vidět hemžící emzáky i bez dalekohledu. Po chvíli má už jen několik metrů a chlapi nahoře dál neúnavně pálí do emzáků pod sebou. Během pár okamžíků dorazí i zbytek a když se dotknou písku na pláži, tak už zbývá posledních pár roztroušených emzáků. Na posledním z nich se jako na surfovacím prkně sveze postarší chlap a jakmile seskočí, tak ho střelí pistolí do hlavy. Je to Russel Crowe celý oblečený jako člen zásahovky (krom kukly a helmy). Příjde ke mě a dělí mi, že jeho jméno je Praotec Čech a přišel tu udělat pořádek. Za něj se postaví těch několik stovek chlapů, co přijeli na „vlně“ s ním. Všichni jsou oblečení stejně. Mají výhružné pohledy.
Najednou z areálu továrny za námi vyběhne armáda ČR a postaví se za nás.
Nastane velká mela. Všichni jsme tak blízko, že použít útočné pušky není možné a tak se všichni bijí hlava nehlava pěstmi a pažbami. Nikdo neumře, ale nakonec je celá armáda ČR spoutaná a ve skupinkách sedí různě po pláži. Praotec si mě a jednoho spolužáka vezme stranou. Sdělí mi, že se vždycky jednou za pár stovek let vrací aby se přesvědčil, že všechno jde podle plánu. Pak zahlédne reportérku a jde k ní. Ta chce rozhovor, ale on ji začne osahávat a říká jí ať nedělá cavyky.
Kameraman se jí zastane a zkusí uhodit Praotce. Ten uhne ráně, vykloubí mu rameno a střelí ho pistolí mezi oči. Při tom nám dvěma nikdo nevěnuje pozornost, tak mi spolužák neohrabaně rozváže ruce a upozorní mě, že nám nesebrali pistole. Rozvážu ho, vytáhneme pistole a stojíme kousek od Praotce, který trhá oblečení z reportérky. Situace se vyhrocuje a je čas něco udělat. Pak se ozve budík a já se probudím do dalšího produktivního dne v práci.